Lorenzo Da Ponte: Rozdiel medzi revíziami

	Lorenzo da Ponte
	Da Ponte.jpg ; taliansky básnik a libretista
Narodenie	10. marec 1749; Vittorio Veneto
Úmrtie	17. august 1838; New York
Odkazy
Commons	Lorenzo Da Ponte
	Biografický portál

Interaktívne prechádzať históriu

Ďalšia úprava →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálneWikitext

V textu

Verzia z 17:24, 17. júl 2007

Lorenzo Da Ponte, pôvodným menom Emanuele Conegliano (* 10. marec 1749, Vittorio Veneto – 17. august 1838, New York) bol taliansky básnik a libretista.

Život

Da Ponte bol pôvodom Žid, ktorý konvertoval k rímskokatolíckej cirkvi. Meno, pod ktorým je známy, patrí biskupovi, ktorý ho pokrstil. Zmenu viery zobral natoľko vážne, že vstúpil do seminára a bol vysvätený na kňaza. V roku 1774 sa stal profesorom klasickej literatúry v Trevise. Bol však príliš nepokojný a za svoje názory, ktoré verejne hlásal, bol opakovane napomenutý cirkevnou aj svetskou mocou. Roku 1776 mal za rousseauovsku kritiku vtedajších spoločenských pomerov zakázanú výuku a v roku 1779 ho dokonca v neprítomnosti odsúdili na pätnásťročné vyhnanstvo.

Ďalšie literárne diela

Da Ponte okrem tvorby libriet písal po celý život poéziu. Zachovali sa oslavné verše na rôzne kráľovské osobnosti, niektoré z nich však sa však podobajú na hanopisy. Pôvabné a precítené sú sonety, ktoré písal na pamiatku svojej ženy (18 sonetov – 1832). Okrem toho je autorom historicky cenného vlastného životopisu, ktorý vyšiel v New Yorku roku 1807). Najdôležitejšie sú však jeho štvordielne Pamäti (New York 1723 – 1727). Kniha je pútavým obrazom prelomovej doby konca 18. a začiatku 19. storočia, ale aj veľkým príbehom autorovho bohatého a premenlivého života. V roku 1970 vyšli aj v českom jazyku.

Externé odkazy

@@ Riadok 13: / Riadok 13: @@
 == Život ==
-<!--
-Da Ponte bol pôvodom [[Žid]], ktorý konvertoval k římskokatolické církvi. Jméno, pod kterým je znám, je jméno biskupa, který ho pokřtil. Změnu víry vzal natolik vážně, že vstoupil do semináře a byl vysvěcen na kněze. V roce [[1774]] se stal profesorem klasické literatury v [[Treviso|Trevisu]]. Jeho duch však byl příliš neklidný a za své názory, které veřejně hlásal, se mu dostalo opakovaných napomenutí jak od moci církevní, tak i světské. Roku [[1776]] mu byla za [[Jean-Jacques Russeau|rousseauovskou]] kritiku tehdejších společenských poměrů výuka zakázána a v roce [[1779]] byl dokonce v nepřítomnosti odsouzen k patnáctiletému vyhnanství
+Da Ponte bol pôvodom [[Žid]], ktorý konvertoval k rímskokatolíckej cirkvi. Meno, pod ktorým je známy, patrí biskupovi, ktorý ho pokrstil. Zmenu viery zobral natoľko vážne, že vstúpil do seminára a bol vysvätený na kňaza. V roku [[1774]] sa stal profesorom klasickej literatúry v [[Treviso|Trevise]]. Bol však príliš nepokojný a za svoje názory, ktoré verejne hlásal, bol opakovane napomenutý cirkevnou aj svetskou mocou. Roku [[1776]] mal za [[Jean-Jacques Rousseau|rousseauovsku]] kritiku vtedajších spoločenských pomerov zakázanú výuku a v roku [[1779]] ho dokonca v neprítomnosti odsúdili na pätnásťročné vyhnanstvo.
+<!--
-Nejprve odešel do [[Drážďany|Drážďan]], ale roku [[1781]] se usadil ve [[Vídeň|Vídni]] a podařilo se mu dosáhnout nejvyššího možného postavení. Stal se dvorním básníkem císaře [[Josef II.|Josefa II.]] na místě uvolněném [[Pietro Metastasio|Pietrem Metastasiem]]. Nesmrtelným se stal librety, které napsal pro [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]] ([[Cosi fan tutte]], [[Figarova svatba]], [[Don Giovanni]]). V době příprav premiéry Dona Giovanniho pobýval s Mozartem v [[Praha|Praze]]. Kromě toho však napsal řadu libret i pro [[Antonio Salieri|Antonia Salieriho]], [[Vicente Martín y Soler|Vicenta Martína y Solera]], [[Francesco Giuseppe Bianchi|F. G. Bianchiho]] a řadu dalších skladatelů jejichž jména již upadla v zapomenutí. Byl zřejmě neobyčejně jazykově vybaven, neboť psal s hlubokým citem pro jazyk v několika řečech: italsky, latinsky, německy, francouzsky i anglicky.
+Najprv odišiel do [[Drážďany|Drážďan]], ale roku [[1781]] sa usadil vo [[Viedeň|Viedni]] a podarilo sa mu dosiahnuť najvyššie možné postavenie. Stal sa dvorným básnikom cisára [[Jozef II.|Jozefa II.]] na mieste, ktoré sa uvoľnilo po [[Pietro Metastasio|Pietrovi Metastasiovi]]. Nesmrtelným se stal librety, které napsal pro [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]] ([[Cosi fan tutte]], [[Figarova svatba]], [[Don Giovanni]]). V době příprav premiéry Dona Giovanniho pobýval s Mozartem v [[Praha|Praze]]. Kromě toho však napsal řadu libret i pro [[Antonio Salieri|Antonia Salieriho]], [[Vicente Martín y Soler|Vicenta Martína y Solera]], [[Francesco Giuseppe Bianchi|F. G. Bianchiho]] a řadu dalších skladatelů jejichž jména již upadla v zapomenutí. Byl zřejmě neobyčejně jazykově vybaven, neboť psal s hlubokým citem pro jazyk v několika řečech: italsky, latinsky, německy, francouzsky i anglicky.
 Po smrti Josefa II. ještě krátce pracoval pro jeho nástupce [[Leopold II.|Leopolda II.]] Z neznámých důvodů však byl propuštěn a odešel do [[Londýn]]a, kde kromě toho, že pokračoval v dráze libretisty v divadle King´s Theatre se stal i knihkupcem, antikvářem a nakladatelem. Dostal se do finančních potíží a protože se musel starat o početnou rodinu hledal možnost lépe honorované činnosti za mořem.