Příložany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Příložany
centrum Příložan od kaple
centrum Příložan od kaple
Lokalita
Charaktermístní část
ObecJaroměřice nad Rokytnou
OkresTřebíč
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel216 (2021)[1]
Katastrální územíPříložany (6,8 km²)
Nadmořská výška455 m n. m.
PSČ675 51
Počet domů94 (2011)[2]
Příložany na mapě
Příložany
Příložany
Další údaje
Kód části obce136069
Kód k. ú.736066
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příložany (2. pád do Příložan, 6. pád v Příložanech; německy Prziloczan) jsou vesnice, místní část Jaroměřic nad Rokytnou. Ve vesnici žije 216[1] obyvatel.

Geografická charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Zastavěné území místní části Příložany je od místní části Jaroměřice nad Rokytnou vzdáleno více asi 2,5 km, nejprve po krátké silnici č. III/15232 a poté po silnici č. II/152.

Příložany se rozkládají v nadmořské výšce 450 až 460 m n. m. Uprostřed návsi je rybníček. Jeho odtékající vody mají své koryto směřující k jihozápadu směrem k Příložanskému potoku. Příložanský potok pramení v lesích asi 2,5 km na východ od Příložan. Na své cestě k Příložanům protéká Příložanským rybníkem (o ploše necelého hektaru) a ještě dál po proudu rybníkem Janákem (asi 0,9 ha). Potok obtéká vrch Žabík (475 m n. m.) a dále na jihu se vlévá do větvící se říčky Rokytné. Další přítok Příložanského potoka sbírá své vody na úpatí Stříbrné hory (531 m) jihovýchodně od Příložan.

Název[editovat | editovat zdroj]

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel přiložěné. To má dvě možná vysvětlení: buď pochází od starého prělog - "úhor", takže pak pojmenování znamenalo "lidé bydlící na úhoru", nebo od loza - "proutí, pastva" a pak pojmenování znamenalo "lidé bydlící při lozu". Význam základu byl časem zapomenut a jméno vsi kolísalo (Příložany, Přílažany, Přílužany).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o Příložanech jsou datovány rokem 1365; to byly v držení bítovských Lichtenburků. Od r. 1498 sdílely osud jaroměřického panství.[4]

V roce 1843 se uvádí počet obyvatel 319 v 50 domech, k roku 1850 pak 332 obyvatel.[5]

Vlastní malotřídku měly Příložany v letech 18991963.

Zvonice na návsi pochází z druhé poloviny 19. stol. Starší je sousoší Anděla Strážce z roku 1760, které najdeme při silnici do Myslibořic a které bylo obnoveno v roce 2006.

Příložany byly elektrifikovány v roce 1930 Západomoravskými elektrárnami (ZME).

Vývoj počtu obyvatel Příložan[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 291 316 334 365 389 388 374 303 298 279 238 226 213

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Rolnické muzeum manželů Kopečkových v č. p. 8 shromažďuje inventář z doby před tím, než bylo s likvidací selských rodin k roku 1953 zřízeno Jednotné zemědělské družstvo[7]
  • v obci sídlili předkové muzikantské rodiny Míčů

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 327.
  4. Město Jaroměřice nad Rokytnou. Příložany: Jaroměřice nad Rokytnou [online]. Město Jaroměřice nad Rokytnou, 2007-04-05 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  5. Moravskobudějovicko. Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s. ISBN 80-85048-75-2
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 
  7. TRNKOVÁ, Jitka. Manželé Kopečkovi zachraňují dědictví vesnického života [online]. iHned.cz, 2007-06-15 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]