Hodvábnictvo

Hodvábnictvo je výroba hodvábu; zložka poľnohospodárskej výroby.

História

Prvá zmienka o objave hodvábu (silk) a priadky morušovej (Bombyx mori Linnaeus, 1758) pochádza z Číny. Objavenie hodvábnictva sa pripisuje konkubíne cisára Chuang-ti, ktorý žil asi 3000 rokov pred Kristom.

Tajomstvo výroby hodvábu si čínsky výrobcovia veľmi starostlivo strážili pred svetom viac ako 2000 rokov. Tým sa stala výroba hodvábu najstráženejším tajomstvom na svete. Podľa jednej legendy sa hovorí o mníchovi, ktorý pracoval pre cisára Justiniána, ktorému sa ako prvému podarilo prepašovať vajíčka priadky morušovej z Číny v dutých bambusových paliciach.

Hodvábne vlákno vytvára priadka morušová (latinsky: Bombyx mori - „Hodvábny motýľ“). Dospelý hodvábnik žije asi iba tri dni, počas ktorých znesie okolo 300 vajíčok. Priadka morušová sa živí listami morušovníka. Keď dosiahne asi 30-násobok pôvodnej dĺžky zakuklí sa. Húsenica sa do hodvábneho vlákna, ktoré sama vytvorí, zamotáva a vytvorí kokón (zámotok = kokón). Jeden kokón môže obsahovať 730 až 915 metrov dlhé vlákno.

Vlákno hodvábu tvoria bielkoviny fibrín a sericín, ktoré na vzduchu tuhnú a vytvárajú hodvábne vlákno, ktoré je extrémne pevné a môže sa tkať na hodvábne látky. Hodvábne látky sú z ušľachtilého prírodného materiálu, ktorý má špecifickú štruktúru a mimoriadny lesk. Už od nepamäti bol veľmi cennou komoditou a to platí dodnes.

Priadka morušová sa u nás začala pestovať koncom 17. storočia. Najväčší rozmach hodvábníctva sa dosiahol za panovania Márie Terézie a hodvábnictvo bolo rozšírené okrem Abovsko-Turnianskej župy tiež v Nitrianskej a Bratislavskej. V Uhorsku malo hodvábníctvo staré tradície, lebo v Európe bolo Uhorsko tretím najväčším výrobcom hodvábnej suroviny a piatym vo svete. Rozvoj hodvábnictva vo svete sa viazal v minulosti s menami, ako napr.: Louis Pasteur (1822 - 1895).

Bibliografia

• Rangheri, J., Thám, K. I.: 1813. Poučenj o dobýwánj hedbáwj (hedbáwnictwj) w Čechách: wěrné, prosté, na wlastnj zkussenosti založené uwedenj, kterak se s hedbáwopředy neb hedbávnými hausenkami zde w zemi lehce a s gistotau y s užitkem zacházeti má. J. Rangheri, 75 pp.
• Fišer, J.: 1845. Hedbáwnictwj w Čechách, čili naučenj o moruši a pěstowánj hedbáwných čerwů. A. J. Landfras, 32 pp.
• Pátek, J.: 1860. Učebnj kniha o hedwábnictwj. Karl Winiker, 89 pp.
• Špatný, F.: 1863. Hedvábnictví se zvláštním ohledem na dějepis hedvábnictví vůbec a v Čechách a na Moravě zvláště, hedvábnické jednoty v Čechách, morušnictví čili pěstování moruší, chování hedvábníčků a vyrábění látek hedvábných. Antonín Renna, Praha, 59 pp.
• Anonym: 1863. Pěstování moruší a hedvábnictví v Praze. Navedení pro pány okresní jednatele české jednoty k pěstování moruší a hedbávnictví v Praze. A. Renna, Praha, 6 pp.
• Šíbl, H.: 1864. Pěstování moruší, čili, Stručné navedení jak snadným způsobem lze vyráběti hedvábí: dle původního rukopisu od praktického hospodáře, jenž se po mnohá léta pěstováním moruší a hedvábnictvím zabýval, prostonárodně roku 1789 sepsaného. Stručné navedení jak snadným způsobem lze vyráběti hedvábí. Hynek Šíbl, Plzeň, 30 pp.
• Liebich, K.: 1865. Hedbávnictví dle zásad rozumových. Český spolek pro pěstování moruší a hedbávnictví v Praze, 34 pp + II. prílohy.
• Březina, F.: 1879. Praktické pojednání o hedvábnictví pro dům vůbec a učitele zvláště. Fr. A. Urbánek, Praha, 40 pp.
• Potůček, A.: 1894. Hedvábnictví a pěstování stromů morušových : Poučení o chovu bourců, přípravě vajíček, líhnutí, krmení housenek, o výnosu, jakož i vyskytujících se nemocech hedvábníků. Návod ku zužitkování a vyrábění hedbáví. Potůček, Adolf, Praha: A. Reinwart, 50 p.
• Truhlář, F.: 1903. Chov bource morušového (Bombyx mori) (druhé vydanie). Antonín Renna, Praha, 14 pp.
• Tanaka, Y.: 1916. Genetic studies in the silkworm. J. Coll. Agric. Sapporo. 7: p. 129 - 255.
• Krejčík, J.: 1921. Hedvábnictví. Vydal Hedvábnický spolek Praha, Praha, Nakl. J. Šnajdr, Kladno, 20 pp.
• Šmahel, B.: 1922. Chov hodvábnika. Poučenie o opatrovaní morušových stromov a o správnom dochovávaní hodvábnika. Bratislava - Expozitúra Ministerstva zemedelstva Českoslov. republiky pre Slovensko, 39 pp + 4 obr. príl., ed.: Knižnica slovenského roľníka; roč. 3., č. 2.
• Šmahel, B.: 1923. Chov hodvábnika. Poučenie o opatrovaní morušových stromov, o správnom dochovávaní hodvábnika, história starého hodvábnika, výťah zo zákona a poznámky pre dochovávateľa. Bratislava, Zemedelská Rada pre Slovensko, 68 pp., edícia: Knižnica slovenského roľníka; sv. č.1, roč. IV.
• Zahradník, J.: 1925. Hedvábnictví v nejnovější době. Podrobný návod ku pěstování hedvábnictví v ČSR. Velkomeziříčsko, Velké Meziříčí, 63 pp.
• Ondrák, F.: 1926. Hodvábnictvo. Prostonárodné pojednanie o dochove hodvábníkov a ošetrovaní moruší, Knihtlačiareň Sigmunda Wintera syn, Nové zámky, 55 pp + 32 obr.
• Ondrák, F.: 1928. Hedvábnictví v praxi. Podrobný a praktický návod ke všem pracím, spojeným s pěstováním moruší a chovem bource morušového. Hedvábnický ústav v Hradci Králové, 168 pp. + 111 obr. v texte + farebná príloha.
• Hasimoto, H.: 1933. In the genetics of silkworm, Ed.: Y.Tazima, Academic press. 77 pp.
• Balara, J.: 1941. Hodvábnictvo. Bratislava, Viktor Sekey, 49 pp., ed.: Knižnica Hospodárskej čítanky; č. 1.
• Weinzettel, B., 1941. Z dějin hedvábnictví v Čechách. [1.vyd.]. Knihtiskárna Frant. Pácha, Praha, 67 pp. + obr.
• Tazima, Y.: 1941. A simple method of sex discrimination by means of larval markings in Bombyx mori. J. Seri. Sci. Jpn., 12: p. 184 - 188.
• Krejčík, J.: 1947. Československé hedvábnictví: zdroj národního důchodu. [1.vyd.]. Nakladatelství Praha: Nákladem ministerstva zemědělství republiky Československé, 65 pp.
• Korbel, L.: 1953. Chov priadky morušovej (hodvábnika). Pioniersky sborník, Bratislava.
• Rekoš, J.: 1963. Vybrané kapitoly zo včelárstva a hodvábnictva. Bratislava-Nitra: Slovenské vydavateľstvo pôdohospodárskej literatúry: VŠP, 189 + [1] s.; ed.: Dočasné vysokoškolské učebnice; zv. 22/1963.
• Hirobe, T.: 1966. Development of auto sexing silkworm breeds in Japan. JARQ. 4(4): p. 42 - 45.
• Mono, Y.: 1984. Studies on the breeding of autosexing silkworm races in Japan. Sericologia 24(3): p. 384 - 392.
• Lu Yup-lian: l991. Silkworm diseases, FAO, Roma.
• Doira, H., Fujij, H., Kaaguchi, Y., Kihara, H. and Banno, Y.: 1992. Genetical Stocks and Mutations of Bomby Mori. Institute of Genetic Resources, Kyushu University.
• Veselý, V.: 1993. Vyšla brožura o hedvábnictví. Včelařství, 127, č. 5, p. 114.
• Veselý, V.: 1993. Včelařský výzkum a hedvábnictví . Včelařství, 127, č. 10, p. 195.
• Dohnal, F. et Smejkal, M.: 1993. Pěstování moruší a chov bource morušového. Výzkumný ústav včelařský, 25 pp.
• Benešová, J.: 1994. Obnova českého hedvábnictví. Universitní noviny. ISSN 1211-6866, vol. 1: p. 29-29.
• Veselý, V.: 1996. České hedvábnictví. Včelařství, 130, č. 12, p. 281.
• Veselý, V. et Titěra, D.: 1996. Možnosti rozvoje hedvábnictví na půdě odňaté výrobě potravin. [výroční zpráva za rok 1996]. 5 pp. + [30] p. příl.
• Veselý, V.: 1997. Možnosti rozvoje hedvábnictví na půdě odňaté výrobě potravin [Závěrečná zpráva]. 1997. 9 pp. + [60] p. příl.
• Veselý, V.: 1998. K připravenosti našeho včelařství a hedvábnictví na vstup ČR do EU. Evropská integrace, roč. 2, č. 16, p. 1 – 11.
• Hyršl, P.: 2003. Dražší než zlato, ABC 13: p. 16 - 18.
• Nair K. S., Yun-gen M. et Kumar S. N.: 2005. Differential response of silkworm Bombyx mori L. to phytoecdysteroid depending on the time of administration. Journal of Applied Sciences & Environmental Management 9(3): p. 81 - 86.
• Salášková, V.: 2006. Nemoci v chovech bource morušového (Bombyx mori L.). Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů, Brno, 64 pp.
• Kislingová, I.: 2006. Genetické aspekty chovu bource morušového (Bombyx mori L.). Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů, Brno, 59 pp.
• Kislingová, I.: 2008. Morfologické srovnání vybraných hybridů bource morušového (Bombyx mori L.). Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů, Brno, 89 pp.

Externé odkazy

• FILIT – zdroj, z ktorého pôvodne čerpal tento článok.