Ema Blažková

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie
Ema Blažková
česká maliarka, ilustrátorka a sochárka
Ema Blažková
Narodenie31. august 1924
Praha, Česko-Slovensko
Úmrtie31. august 2003 (79 rokov)
Praha, Česko
Odkazy
CommonsSpolupracuj na Commons Ema Blažková

Ema Blažková (* 31. august 1924, Praha – † 31. august 2003, Praha) bola česká maliarka, ilustrátorka a sochárka.

Rodina, detstvo[upraviť | upraviť zdroj]

Ema Blažková ako dieťa v roku 1930 s babičkou Kateřinou Kalinovou z Račiněvsi

Narodila sa v Prahe v rodine novinára a sokolského funkcionára Jaromíra Patrika Blažka. Bola vnučkou českého novinára a dôstojníka Patrika Blažka, spoluzakladateľa „Jednoty českých novinárov“. Detstvo prežila v Prahe, po všeobecnej škole nastúpila ako jedenásťročná do Dievčenského reálneho gymnázia vo Vodičkovej ulici.

Obdobie druhej svetovej vojny[upraviť | upraviť zdroj]

Jej otec v obave o ňu vo vojnových rokoch požiadal v lete 1941 o možnosť preradenia dcéry do Štátneho reálneho gymnázia v Roudnici nad Labem. Ema sa presťahovala k svojmu strýkovi do Račiněvsi[1] a začala študijný rok 1941/1942 v septime tohoto gymnázia.

V čase stanného práva po atentáte na Reinharda Heydricha, bolo 20. júna 1942 Roudnické gymnázium obsadené Gestapom a 85 študentov, vrátane Emy Blažkovej, bolo zatknutých. Zámienkou akcie bola údajná príprava atentátu na jedného z učiteľov nemeckej všeobecnej školy v Roudnici nad Labem.[2] Medzi zatknutými študentmi bolo celkom 16 dievčat, septimánok. Všetci zatknutí študenti boli prevezení do Terezína, uväznení a vypočúvaní v Malej pevnosti. Po päťmesačnom pobyte bola zaradená do pracovného tábora na Křivokláte ako lesná robotníčka. Počas väznenia v Terezíne dvaja zo študentov zomreli. Ema Blažková bola prepustená 2. novembra 1942.[3][4][5]

Väznení študenti v terezínskej Malej pevnosti, ktorá bola pobočnou väznicou pražského gestapa, pracovali – dievčatá ako poľné robotníčky a ako upratovačky, chlapcov vozili na práce mimo Malú pevnosť. Ema Blažková sa počas pobytu v Terezíne snažila podľa možnosti tiež kresliť – zachytila tak na svojich obrázkoch prostredie Malej pevnosti, podobu ženského dvora, život žien v cele a portréty spoluväzňov, vrátane bývalých spolužiakov z gymnázia. Kresby boli z pevnosti posielané tajne v balíkoch s bielizňou. Niektoré kresby boli zložené tak, že tvorili papierovú krabičku na drobné darčeky, ktoré sa smeli posielať príbuzným. Musela tiež portrétovať dozorcov, ich ženy a deti.[6][7]

Dňa 17. novembra 1944 bola opäť zatknutá Gestapom. V tú dobu bola nasadená v rámci „ročníka darovaného Ríši“[8] ako pomocná robotníčka v závode leteckých demontáží „Deutsche Lufthansa“ v mestečku Babí u Náchoda (dnes časť mesta Náchod). Desať dní strávila v samoväzbe a potom do májovej revolúcie 1945 pracovala v gumárenskom závode Kudrnáč v Náchode a následne na stavbe Štěchovickej priehrady.[9]

Povojnové obdobie[upraviť | upraviť zdroj]

Po vojne, v máji 1945 začala opäť chodiť na gymnázium a maturovala dodatočne s právnou účinnosťou od roku 1943. Súkromne študovala kreslenie u V. V. Nováka. V školskom roku 1945/1946 študovala kreslenie na ČVUT u profesorov Martina Salcmana, Cyrila Boudy a Karla Lidického, v rokoch 1946/1947 na Akadémii výtvarných umení v Prahe u profesorov Karla Minara a Vladimíra Sychru a na Vysokej škole umeleckopriemyslovej v Prahe u profesora Antonína Pelca. Absolvovala ako akademická maliarka.

Predmetom jej kresieb a obrazov boli obzvlášť krajinomaľba a portréty (špecializovala sa na detský portrét), zaoberala sa aj žánrovými námetmi a zátišiami. K často opakovaným námetom jej diela patrili výjavy z rôznych zákutí rodnej Prahy (najmä z Malej Strany, kde žila v dome U Pavlánských), z příbramského kraja a Podřípska. Rovnako sa venovala ilustračnej tvorbe pre deti a vyučovala figurálne maliarstvo. V Krátkom filme Praha namaľovala animovanú rozprávku Dlhý, Široký a Bystrozraký.[10]

V 60. rokoch absolvovala sériu študijných ciest do zahraničia, kde kreslila a maľovala (Grécko, Vietnam, Egypt, a i.)

Bola členkou spolku Svätobor.

Na konci roku 1974 bola zatknutá pre urážku verejného činiteľa a 14 mesiacov väznená v pražskej väznici v Ruzyni.[11] O svojom väznení v Ruzyni písala v rokoch 1993 – 94 do „Necenzurovaných novín“.

Zomrela v deň svojich 79. narodenín v Prahe a je pochovaná v rodinnej hrobke na pražskom Vyšehradskom cintoríne.[12]

Rodina a deti[upraviť | upraviť zdroj]

Manželom Emy Blažkovej bol Martin Gašparovič (1923 – 1989). Ema Blažková mala 3 deti, syna Lukáša (* 1953 – † 1953), syna Marka (* 1954), stavebného inžiniera, a dcéru Martinu (* 1961), vydanú Bezouškovú, herečku a vysokoškolskú pedagogičku.

Výstavy, výber[upraviť | upraviť zdroj]

Samostatné[upraviť | upraviť zdroj]

  • 1945 Portréty spolužáků „Oktáva z vězňů“ – Výstavní síň firmy Bartoň, Národní třída, Praha[13]
  • 1946 „Kresby z Malé pevnosti Terezín“, Klementinum, Praha[14]
  • 1948 Tyršův dům, Praha
  • 1948 Tělocvičná jednota, Račiněves
  • 1949 Pelclovo reálné gymnázium, Rychnov nad Kněžnou
  • 1950 Luhačovice
  • 1951, 1952 Galerie Marold, Praha
  • 1955 Galerie Bulharská tvorba, Praha, názov výstavy: „Obrazy z bulharské cesty“
  • 1957 Galerie Německé informační služby, Praha („Krajiny z NDR“)
  • 1957 Athény – Vouliagmenti, Řecko „Obrazy z pobytu v Řecku“
  • 1957 Ústav informací ve stavebnictví, Praha
  • 1957 Ústřední lidová knihovna, Praha
  • 1958 Nová brána na Vyšehradě, Praha
  • 1959 Osvětový dům v Příbrami
  • 1964 Malostranská spořitelna, Praha
  • 1964 Foyer Hudebního divadla v Karlíně, Praha
  • 1965 Vrtbovská zahrada, Praha („Malostranské motivy“)
  • 1966 Lenigrad – Astoria, SSSR, „Bílé noci leningradské“
  • 1966 Galerie v Třebíči
  • 1967 Mnichov – Schwabing, SRN
  • 1969 Galerie Voršilská, Praha („Týdny v ateliéru“)
  • 1973 Výstavní síň SČSP, Praha („Terezín svědčí a varuje“)
  • 1978 Městská knihovna v Praze („Mládež v odboji“)
  • 1979 Malá síň zámku Duchcov „Z cesty po Vietnamu“
  • 1985 Okresní muzeum a Galerie v Klatovech
  • 2002 Karlovy Vary

Kolektívne[upraviť | upraviť zdroj]

  • 1972 Památník Terezín („Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín 1940 – 1945”)
  • 1973 Památník Terezín („Terezín svědčí a varuje“)
  • 1992 „Umění za pevnostními valy 1940 – 1945: Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín“ (Umenie za pevnostnými valy 1940 – 1945: Kresby väzňov Malej pevnosti Terezín) – Terezín Malá pevnost, IV. dvůr
  • 2002 Litoměřice (II. Salon českých, moravských a slezských malířů a sochařů)

Zúčastnila sa aj množstva ďalších kolektívnych výstav napr. s Kruhom výtvarných umelkýň, so Združením výtvarníkov Purkyně a so Spolkom výtvarných umelcov Marold[15] (Reprezentačný dom hl. m. Prahy, galéria Dielo, Špálova galérie, a i.).

Výstavy in memoriam[upraviť | upraviť zdroj]

  • 2003 Památník Terezín („Peripetie”, samostatná výstava)
  • 2007 Muzeum v Roudnici nad Labem “Kresby z věznění v Malé pevnosti Terezín“ (Kresby z väznenia v Malej pevnosti Terezín), samostatná výstava
  • 2008 Galerie Portheimka, Praha („Praha pozapomenutá“, samostatná výstava)
  • 2009 Galerie Klementinum, Praha („Poklady“, výběr děl Severočeské galerie výtvarného umění a Památníku Terezín)
  • 2009 Galerie Sue Ryder, Praha (“Návraty”, samostatná výstava)

Bibliografie[upraviť | upraviť zdroj]

  • 1966 M. J. Pulec, E. Blažková (ilustrace): Krakonošův herbář (Krakonošov herbár), Vydavatelství obchodu
  • 2008 Jan Štíbr, Ema Blažková: Peripetie, Památník Terezín, Terezín, 23 stran, ISBN: 978-80-25425-21-3[16]

Príspevky do novín a časopisov, výber[upraviť | upraviť zdroj]

O svojich skúsenostiach z väznenia v Malej pevnosti Terezín a povojnových súdnych procesoch s dozorcovia podávala svedectvo vo svojich príspevkoch do dennej tlače a časopisov, napr.

  • 1946 Umění potajmu i na rozkaz (Umenie potajomky aj na rozkaz), In.: Svobodné noviny, roč. 2, č. 41, 17. 2. 1946, str. 1 – 2
  • 1946 Oktáva z vězňů (Oktáva z väzňov), In.: Hlas osvobozených, roč. II, 3. mája 1946, č. 18
  • 1972 Čas tabel, In.: Večerní Praha, roč. XVIII, č. 104, 26. mája 1972
  • 1977 Návštěva Terezína, In.: Vlasta, 5. januára 1977
  • 1994 Jediný koncentrák se slušnou budoucností (Jediný koncentrák so slušnou budúcnosťou), In.: České noviny (týdeník litoměřického regionu), roč. 2, č. 1, 7. 1. 1994
  • 1995 Kreslila jsem M. Horákovou (Kreslila som M. Horákovou), In.: Masarykův lid, roč. I, č. 2, november 1995, str. 16

Referencie[upraviť | upraviť zdroj]

  1. ↑ Podřipsko.cz: http: //www.podripsko.cz/menuId-4-strankaId-118-stranka-racineves.html
  2. ↑ Evžen Bach: Ve znamení hákového kříže. 14 míst jedné sexty a dvou septim zůstalo prázdných. In.: Proud, roč. XIII, č. 21, str. 3
  3. ↑ Jan Štíbr: Peripetie, Památník Terezín (text k zahájení výstavy obrazů Emy Blažkové, 2008)
  4. ↑ Archivovaná kópia [online]. [Cit. 2019-09-16]. Dostupné online. Archivované 2020-06-08 z originálu.
  5. ↑ Jaroslav Vanča: Praha pozapomenutá, Galerie Portheimka (text k zahájení výstavy obrazů Emy Blažkové, 2008)
  6. ↑ Marie Bačová-Křížková: Terezín svedčí a varuje (Kresby väzňov Malej pevnosti Terezín 1940 – 1945), vyd. Český zväz protifašistických bojovníkov v Prahe – Pamätník Terezín, 1973 (zborník k výstave), str. 8
  7. ↑ Ema Blažková: Umění potajmu i na rozkaz, In.: Svobodné noviny, roč. 2, č. 41, 17. 2. 1946, str. 1 – 2
  8. ↑ http://www.pametnaroda.cz/story/sucha-emilie-1924-2061
  9. ↑ Rukopisné svědectví – životopis Emy Blažkové (v osobním archivu Martiny Gasparovič Bezouškové)
  10. ↑ http://www.auctions-art.cz/aukce.php?lang=cz&history=&aukce=1&autor=7099
  11. ↑ Pavel Koukal: Paleta ve vězení (Rozhovor s malířkou Emou Blažkovou), In.: Severočeský regionální deník, 3.–4. septembra 1994, str. 8
  12. ↑ hrob malířky Emy Blažkové na vyšehradském hřbitově v Praze [online]. [Cit. 2019-09-16]. Dostupné online. Archivované 2019-03-24 z originálu.
  13. ↑ Svobodné slovo, Ema Blažková: Oktáva z vězňů, 13.10.1945
  14. ↑ Hlas osvobozených, roč. II, č. 48, 29. novembra 1946
  15. ↑ Archivovaná kópia [online]. [Cit. 2019-09-16]. Dostupné online. Archivované 2020-06-08 z originálu.
  16. ↑ http://baila.net/kniha/155087771/ema-blazkova-peripetie-ema-blazkova[nefunkčný odkaz]

Literatúra[upraviť | upraviť zdroj]

  • Evžen Bach: Ve znamení hákového kříže. 14 míst jedné sexty a dvou septim zůstalo prázdných (V znamení hákového kríža. 14 miest jednej sexty a dvoch septim zostalo prázdnych). In.: Proud, roč. XIII, č. 21, str. 3
  • Marie Báčová-Křížková: Terezín svědčí a varuje (Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín 1940–1945), vyd. Český svaz protifašistických bojovníků v Praze – Památník Terezín, 1973 (zborník k výstave), str. 8–9, 28
  • Hana Housková: Nebyla žádnou hrdinkou (Nebola žiadnou hrdinkou), In.: Mladá fronta, 18. septembra 1965, str. 3
  • Pavel Koukal: Paleta ve vězení (Rozhovor s malířkou Emou Blažkovou) (Paleta vo väzení (Rozhovor s maliarkou Emou Blažkovou)), In.: Severočeský regionální deník, 3.–4. septembra 1994, str. 8
  • Zbyšek Malý: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. 1950–1997. Díl 1. A–Č, Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998; 346 s.
  • V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 81, 241
  • Red. rada: Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, č. 7, rok 1977, vyd. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1977, str. 30, 60
  • Red. rada: Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 23, ISBN 978-80-88052-14-2
  • Red. rada: Katalog výstavy „II. salon českých, moravských a slezských malířů a sochařů“, vyd. Nakladatelství Dialog, Litoměřice, 2002, str. 22, ISBN 80-85843-59-5
  • Václava Suchá: Umění za pevnostními valy 1940–1945 (Kresby vězňů Malé pevnosti Terezín) (Umenie za pevnostnými valy 1940-1945: Kresby väzňov Malej pevnosti Terezín), vyd. Památník Terezín, 1992 (katalóg k výstave), str. 6, 18, 19

Externé odkazy[upraviť | upraviť zdroj]

Zdroj[upraviť | upraviť zdroj]

  • Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Ema Blažková na českej Wikipédii.
Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Ema_Blažková&oldid=7702430“