Česko-slovenskí Namíbijci
Česko-slovenskí Namíbijci či Namíbijskí Česi (čes. Namibijští Češi) bola skupina detí z Namíbie, ktorá bola evakuovaná do Česko-Slovenska v čase namíbijskej vojny za nezávislosť. Kvôli bojom v Namíbii stáli desiatky utečeneckých táborov, v ktorých vyrastalo alebo sa priamo narodilo mnoho detí. Oslobodenecké hnutie SWAPO malo podporu krajín východného bloku vrátane Česko-Slovenska. Hnutie požiadalo česko-slovenskú vládu o azyl a vzdelanie namíbijských detí sužovaných vojnou, a tak sa do Česko-Slovenska dostalo vyše sto detí.[1][2][3]
História[upraviť | upraviť zdroj]
Dňa 15. novembra 1985 dorazilo 56 detí na zámok v Bartošoviciach na Novojičínsku. V tom čase bol zámok prispôsobený funkciám na internátnu školu. Deti prežili idylické detstvo plné hier, výletov, športovania a samozrejme učenia sa nielen češtiny. Tú sa dokonale naučili.[3] V roku 1989 na Slovensko priletelo 63 detí, ktoré bývali v Považskej Bystrici.[4] V novembri 1989 v Česko-Slovensku skončil komunistický režim a Namíbia o štyri mesiace neskôr vyhlásila nezávislosť. Novo vládnuce hnutie SWAPO začalo ostro naliehať na česko-slovenskú vládu, aby deti vrátila. Praha žiadala záruky, že o nich bude v Namíbii dobre postarané, ale dostala sa pod veľký tlak. Vec vygradovala dokonca diplomatickou roztržkou, keď sa vláda vo Windhoeku vyhrážala, že Česko-Slovensko nechá vyhlásiť v OSN za teroristický štát, ktorý zadržiava ich občanov. Nepomohli ani príhovory českých rodín, ktoré chceli deti adoptovať.[3] Deti sa museli v roku 1991[4] vrátiť späť do svojej rodnej vlasti, avšak bez akýchkoľvek znalostí tamojšieho kultúrneho prostredia. Deti z toho boli traumatizované, a niektoré z nich to poznamenalo po zvyšok života.[5][6] Prevažná väčšina detí sa v dospelosti do Česka nevrátila.[7]
Referencie[upraviť | upraviť zdroj]
- ↑ POLÁČEK, Michal. Komunisté dělali z namibijských dětí Čechy, návrat do Afriky řada nezvládla [online]. iDNES.cz, 2019-08-19, [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (po česky)
- ↑ Pohnutý osud namibijských Čechů neznali ani spolužáci. Po letech jsou opět v kontaktu | Aktuálně.cz [online]. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje, 2021-06-30, [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (po česky)
- ↑ a b c Pohnutý osud namibijských dětí: Vyrůstaly v ČSSR, milovaly Vánoce. A dodnes umí česky | Aktuálně.cz [online]. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje, 2021-05-31, [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (po česky)
- ↑ a b Kde domov můj? Dopis z Ondangwy. Reflex, 19.-24. 4. 2022, roč. XXXIII, čís. 16/2022, s. 7. Dostupné online. ISSN 0862-6545. (po česky)
- ↑ Kateřina Mildnerová: Životní příběhy namibijských dětí vychovaných v Československu jsou často velmi temné [online]. 2021-04-17, [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (po česky)
- ↑ přednáška Namibijští Češi – jejich exilová historie, kolektivní identita a pojetí domova, 13. 10., 14:10 | Ústav etnologie [online]. uetn.ff.cuni.cz, [cit. 2024-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Antropoložka Kateřina Mildnerová: V současnosti u nás žijí čtyři namibijští Češi - Novinky [online]. www.novinky.cz, 2020-11-14, [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. (po česky)