Lajos Steier

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lajos Steier
Narodenie2. marec 1885
Liptovský Mikuláš, Slovensko
Úmrtie3. január 1938 (52 rokov)
Viedeň, Rakúsko
Odkazy
CommonsSpolupracuj na Commons Lajos Steier

Lajos Steier (* 2. marec 1885, Liptovský Mikuláš - † 3. január 1938, Viedeň, Rakúsko) bol historik a publicista.

Narodil sa v Liptovskom Mikuláši. Jeho otec Ignác Steier pôvodným povolaním učiteľ bol kníhtlačiar. Študoval techniku, neskôr právo, promoval na budapeštianskej univerzite.

Po ukončení štúdií pôsobil ako novinár, špecializoval sa na národnostnú problematiku, v rámci nej na slovenskú otázku. Zdôrazňoval potrebu účinnejšej vládnej podpory spisovnej slovenčine a rozvíjaniu samostatnej slovenskej identity ako protiváhy českých snáh.

Po vzniku Česko-Slovenska v roku 1918 bol hlavným oponentom československej oficiálnej historiografie, najväčší ohlas si získal svojim 1 000 stránkovým dielom Ungarns Vergewaltigung vydaným po nemecky vo Viedni v roku 1929.

Prof. Pražák vo svojich spomienkach píše:

Steier uveřejnil slovenské autonomistické hlasy proti nám ve velké knize vydané v Mnichově. Cizí tisk mluvil denně o slovenské otázce, že musí být řešena, a slovenský autonomistický tisk dodával mu čím dále tím nestoudnější materiál[1].

Václav Chaloupecký vo svojom diele Zápas o Slovensko 1918 knihu hodnotí:

S hlediska nám nepřátelského píše o převratových událostech též Lajos Steier v své práci Ungarns Vergewaltigugung (Oberungarn unter tschechischer Herrschaft) (Wien 1929, stran 1008). Přes svoji rozsáhlost je práce Steierova úplně bezcenná. Nejenom, že je tendenční a že nekriticky čerpá z nejkalnějších pramenů, ale Steier lže bez studu a zahanbení, aby jen ty Čechy zostudil a ukázal, jak prý vlastně dobromyslnou Dohodu klamali a podvedli[2].

Z poverenia Maďarskej historickej spoločnosti (Történelmi Társulat) vyhľadal vo viedenských archívoch a v roku 1937 publikoval slovenské spisy vzťahujúce sa k rokom 1848/1849.

Ako predseda Hornouhorskej vedeckej spoločnosti (Felvidéki tudományos társaság) zostavil a v roku 1937 pod názvom Czambel emlékkönyv (Czambelov pamätník) vydal zborník prác pripomínajúci život a dielo najvýznamnejšieho slovenského jazykovedca 20. storočia.

Slovenský biografický slovník ho charakterizuje ako odporcu slovenského národného hnutia, obrancu integrity Uhorska a po roku 1918 popredného predstaviteľa iredenty.[3]

Dielo[upraviť | upraviť kód]

  • A tót-kérdés (Liptószentmiklós 1912)/ Slovenská otázka (Lipt. Sv. Mikuláš 1912)
  • A sajtókamara / Novinárska komora
  • Csehek és tótok (1919)/ Češi a Slováci
  • There is no Czech Culture in Upper-Hungary (Bp. 1920)
  • Beniczky Lajos 1848-49-iki kormánybiztos visszaemlékezései, jelentései (Bp. 1924)/ Spomienky vládneho komisára Beniczkého z r. 1848-49
  • Görgey és Kossuth (Bp. 1924)
  • Haynau és Paskievics 1-2.
  • Az 1849-iki trónfosztásról (Bp. 1928)/ O detronizácii Habsburgov v r. 1849
  • Ungarns Vergewaltigung (Zürich-Leipzig-Wien 1929) / Znásilnenie Uhorska
  • Aidé mémoire sur la situation de la minorité hongroise dans la Tchécoslovaquie (Bp. 1934)
  • A tót nemzetiségi kérdés 1848-49-ben (Magyar Történelmi társulat Bp. 1937) / Slovenská národnostná otázka v r. 1848-49
    • A Kérdés története 670s. / K histórii slov. nár. otázky
    • Okmánytár 787s. / Dokumenty
  • Czambel eszméi (Pécs 1937) / Czamblove idey
  • Czambel emlékkönyv (Felvidéki tudományos társaság Bp. 1937) / Czambelov pamätník

Referencie[upraviť | upraviť kód]

  1. Albert Pražák, Politika a revoluce. Paměti (Academia Praha 2004) s.48
  2. Václav Chaloupecký, Zápas o Slovensko 1918 (Čin Praha 1930) s. 10
  3. Slovenský biografický slovník (Matica slovenská Martin 1986-1994)

Zdroje[upraviť | upraviť kód]