Staroseverčina

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Germánske jazyky na začiatku 10. storočia
     staroseverčina - stará západná severčina
     staroseverčina - stará východná severčina
     staroseverčina - stará gotlandčina
     stará angličtina
     krymská gótčina
     ostatné germánske jazyky

Staroseverčina (iné názvy: stará severčina, staronordičtina, stará nordičtina, staroškandinávčina, stará škandinávčina, stará severná germánčina; staroseverské jazyky, staronordické jazyky, staré severogermánske jazyky, staroškandinávske jazyky; nepresne: staroislandčina v najširšom zmysle) je súhrnné označenie pre všetky severogermánske nárečia/jazyky od 8. príp. 9. storočia do polovice 14. stor.; v širšom ponímaní pojem zahŕňa aj tzv. strednú severčinu, čiže obdobie od polovice 14. do začiatku 16. stor..

Časť vyššie uvedených názvov má však aj iné významy (pozri nižšie).

Na začiatku uvedeného obdobia (t.j. obdobia 8. - 14./16. stor.) bola staroseverčina jeden jazyk, neskôr išlo fakticky o jeden jazyk v procese rozpadu na viacero jazykov (resp. v prvom kroku na západnú a východnú skupinu nárečí) a na konci uvedeného obdobia (najneskôr v 12. stor.) už išlo o zoskupenie jazykov.

Významy pojmu staroseverčina[upraviť | upraviť zdroj]

Názvy staroseverčina, stará severčina, staronordičtina a stará nordičtina môžu mať v závislosti od autora jeden z nasledujúcich významov (pozri aj nižšie uvedené delení staroseverčiny a článok severogermánske jazyky):

  • 1. praseverčina + severogermánske jazyky od 8./9. do 14., prípadne 16. stor. [1]
  • 2. severogermánske jazyky od 8./9. do 14., prípadne 16. stor. (t.j. predmet tohto článku)
  • 3. stará západná severčina[2][3][4][5], resp. stará nórčina v širšom zmysle + stará islandčina v širšom zmysle [1]
  • 4. stará islandčina v užšom zmysle[6][5], pretože v nej bolo napísané veľké množstvo textov
  • 5. severogermánske jazyky od 8./9. do 11./12. stor.(t.j. len staršia časť z významu č. 2), v širšom zmysle vrátane 6.-8./9. stor. - Týmto významom č. 5 sa v podstate myslí staroseverčina ako ešte jeden jednotný alebo takmer jednotný jazyk (na rozdiel od neskorších už úplne samostatných severogermánskych jazykov)[7][8]
  • 6. severogermánske jazyky od 11./12. do 14. stor. (t.j. len mladšia časť z významu č. 2)[9][10]

Nasledujúci text sa zaoberá staroseverčinou vo význame č. 2.

Rozšírenie[upraviť | upraviť zdroj]

Staroseverčinou sa najprv hovorilo len v Dánsku, Nórsku, Švédsku a časti Fínska, ale Vikingovia ju rozšírili aj na Orkneje, Shetlandy, časti Škótska, Írska a stredného Anglicka, Faerské ostrovy, Island, časti Grónska a časti Severnej Ameriky.

Delenie[upraviť | upraviť zdroj]

staroseverčina/stará severčina/staronodičtina/stará nordičtina vo význame č. 2 (=stará islandčina v najširšom zmysle, stará severná germánčina, staroškandinávčina, stará škandinávčina, staroseverské jazyky, staronordické jazyky, staré severogermánske jazyky, staroškandinávske jazyky):

Poznámka: Všetky názvy typu „stará XY“ či „stredná XY“ sa v slovenčine uvádzajú aj v podobe „staroXY“ či „stredoXY“ (napr. stará islandčina - staroislandčina).

Pre staroseverčinu v 11. - 14. stor. sa niekedy (porov. napr. Haugen 2015) uvádza odchylné celkové delenie: konkrétne sa namiesto (aj vyššie uvedeného) pôvodného delenia na západnú skupinu (t.j. v podstate stará nórčina a stará islandčina) a východnú skupinu (t.j. v podstate stará švédčina a stará dánčina) pre 11. - 14. stor. uvádza delenie na severnú skupinu (t.j. v podstate stará nórčina, stará islandčina a stará švédčina) a južnú skupinu (t.j. v podstate len stará dánčina). Pre novovek (ktorý ale už nie je predmetom tohto článku) sa mimochodom niekedy používa zas úplne iné delenie - tentokrát na ostrovnú skupinu (t.j. v podstate islandčina) a kontinentálnu skupinu (t.j. v podstate švédčina, dánčina a nórčina) - o tomto novovekom delení pozri napr. v článku severogermánske jazyky.

Zdroje kapitoly delenie:[19][20][21][22][23][7][24][25][10][26][27][28][29][30][31][32][33][34][35][14][36][8][37][38][39][40][11][41][16][42][43][44][45][46][47][5][48][49][50][51][52][53][54][55][56][57][58][59]

Zdroje[upraviť | upraviť zdroj]

  1. ↑ a b NOREEN, A. Altnordische Grammatik I. Altisländische und altnorwegische Grammatik. 4. Auflage 1923. - Einleitung §1, §3
  2. ↑ skandinávské jazyky. In: Malá československá encyklopedie. Vyd. 1. Zväzok V Pom – S. Praha : Academia, 1987. 1008 s. S. 647.
  3. ↑ HAUGEN, Einar. Die skandinavischen Sprachen (eine Einführung in ihre Geschichte). [s.l.] : Buske, 1984. 636 s. ISBN 978-3-87118-551-9. S. najmä S. 114 a nasl..
  4. ↑ OTTOSON, K. Old Nordic: A definition and delimitation of the period. In: The Nordic Languages. vol. I. 2002 S. 787 [1]
  5. ↑ a b c Astrid van Nahl. Einführung in das Altisländische (Ein Lehr- und Lesebuch). [s.l.] : Buske Helmut Verlag GmbH, 2014. 252 s. ISBN 978-3-87548-704-6. S. 7.
  6. ↑ Old Norse Language & Literature [online]. guides.library.harvard.edu, [cit. 2022-04-06]. Dostupné online.
  7. ↑ a b Chapter 3 Sources, Methods and Tools SKRZYPEK, Dominika; PIOTROWSKA, Alicja; JAWORSKI, Rafał. The Diachrony of Definiteness in North Germanic. [s.l.] : Brill, 2021. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-46368-4.
  8. ↑ a b Sprachwissenschaftliches Einführungsproseminar II - Sprachgeschichte in Skandinavien (2018) [2] S. 17, 4
  9. ↑ Schalin, Johan. (2022). The phonological properties of the rhotacising z/ʀ-phoneme in Ancient Nordic. [3]
  10. ↑ a b Auffrischungskurs Hist. Ling. (HS08) Luzius Thöny [4]
  11. ↑ a b c Norové. In: Masarykův slovník naučný V . 1931. S. 206-207
  12. ↑ a b Venas K. Previous attempts at establishing periods in Nordic language history. In: BANDLE, Oskar; BRAUNMÜLLER, Kurt; ELMEVIK, Lennart; JAHR, Ernst Hakon; WIDMARK, Gun, Hans-Peter Naumann; KARKER, Allan; TELEMANN, Ulf The Nordic Languages (An International Handbook of the History of the North Germanic Languages). [s.l.] : Walter de Gruyter, 2002. 1057 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11014876-3. S. 34.
  13. ↑ Lars S. Vikør: Norwegian: Bokmål vs. Nynorsk [5] 7
  14. ↑ a b c HAUGEN, O. E.. Norröne Grammatik im Überblick. 2. Aufl. 2015 (2020) [6]
  15. ↑ GLASER, Karl. Altnordisch. [s.l.] : F.H. Schimpff, 1889. 42 s. S. 17-18.
  16. ↑ a b nordický. In: Masarykův slovník naučný V 1931. S. 202
  17. ↑ WALTER, E. Edda - bohytýrské písně. Praha: EVROPSKÝ LITERÁRNÍ KLUB 1942. S. 165
  18. ↑ Bratislava. [s.l.] : Vytiskla Státní tiskárna., 1929. 430 s. S. 10.
  19. ↑ NOREEN, A. Altnordische Grammatik I : Altisländische und altnorwegische Grammatik 4. Auflage 1923. (Einleitung) [7]
  20. ↑ Stammbaum der germanischen Sprachfamilie [online]. swanrad.ch, [cit. 2022-04-06]. Dostupné online.
  21. ↑ NOREEN, A. Geschichte der nordischen Sprachen (besonders in altnordischer Zeit). 3. Auflage 1913. [8]
  22. ↑ Glottolog 4.5 - North Germanic [online]. glottolog.org, [cit. 2022-04-06]. Dostupné online.
  23. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd.. vyd. Voznice : Leda, 2004 (2001). 752 s. ISBN 80-85927-85-3. S. 7.
  24. ↑ 2014. Multitree: A digital library of language relationships. Bloomington, IN: Department of Linguistics, The LINGUIST List, Indiana University. [9]
  25. ↑ BLAŽEK, V. ÚVOD DO HISTORICKO-SROVNÁVACÍHO STUDIA GERMÁNSKÝCH JAZYKů [10]
  26. ↑ germánske jazyky. In: Slovenský náučný slovník. Ed. Pavel Bujnák. Diel II. E – M. Bratislava–Praha : Litevna, 1932. 379 s. S. 81.
  27. ↑ Skandinávské jazyky. In: Ottův slovník naučný. Zväzok 23. Schlossar – Starowolski. V Praze : J. Otto, 1905. 1064 s. Dostupné online. S. 255 – 256.
  28. ↑ KUHN, H. Altnordisch. In: Kurzer Grundriss der germanischen Philologie bis 1500 - Band 1 - Sprachgeschichte [11]
  29. ↑ Vikor L. S. The Nordic language area and the languages in the north of Europe. In: BANDLE, Oskar; BRAUNMÜLLER, Kurt; ELMEVIK, Lennart; JAHR, Ernst Hakon; WIDMARK, Gun, Hans-Peter Naumann; KARKER, Allan; TELEMANN, Ulf The Nordic Languages (An International Handbook of the History of the North Germanic Languages). [s.l.] : Walter de Gruyter, 2002. 1057 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11014876-3. S. 1 a nasl..
  30. ↑ Venas K. Previous attempts at establishing periods in Nordic language history. In: BANDLE, Oskar; BRAUNMÜLLER, Kurt; ELMEVIK, Lennart; JAHR, Ernst Hakon; WIDMARK, Gun, Hans-Peter Naumann; KARKER, Allan; TELEMANN, Ulf The Nordic Languages (An International Handbook of the History of the North Germanic Languages). [s.l.] : Walter de Gruyter, 2002. 1057 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11014876-3. S. 31 a nasl..
  31. ↑ skandinávské jazyky. In: Malá československá encyklopedie V. 1987. S. 647
  32. ↑ HAUGEN, Einar. Die skandinavischen Sprachen (eine Einführung in ihre Geschichte). [s.l.] : Buske, 1984. 636 s. ISBN 978-3-87118-551-9.
  33. ↑ TOPOROVA, T. Germanskije jazyki. In: Jazyki mira - Germanskije jazyki. Keľtskije jazyki. Moskva: Academia. 2000, S. 13 a nasl.
  34. ↑ OTTOSON, K. Old Nordic: A definition and delimitation of the period. In: The Nordic Languages. vol. I. 2002 S. 787 [12]
  35. ↑ Kuzmenko, J. K.. Der samische Einfluss auf die skandinavischen Sprachen (ein Beitrag zur skandinavischen Sprachgeschichte). [s.l.] : Nordeuropa-Institut der Humboldt-Universität, 2011. 462 s. ISBN 978-3-932406-25-6. S. 32 (aj pozn. pod čiarou). [13]
  36. ↑ BLAŽEK, Václav. Staré germánské jazyky (Historický a gramatický přehled). [s.l.] : Masarykova univerzita, 2014. 163 s. ISBN 978-80-210-7644-0. S. 34 a nasl.
  37. ↑ altnordische Literatur. In: Lexikon des Mittelalters. CD-ROM. Verlag J.B. Metzler, 2000. ISBN 3-476-01819-9.
  38. ↑ nordische Sprache. In: Meyers Großes Konversations-Lexikon, Band 14. Leipzig 1908, S. 764-766
  39. ↑ der Auwera van. The Germanic Languages. [s.l.] : Taylor & Francis, 1994. 631 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-05768-4.
  40. ↑ Highlander, M. T.(2014).The Grouping of the Germanic Languages: A Critical Review. (Master's thesis). Retrieved from https://scholarcommons.sc.edu/etd/2587
  41. ↑ severské jazyky. In: Masarykův slovník naučný VI . 1932. S. 543
  42. ↑ germánske jazyky. In: Encyclopaedia Beliana 5. 2007. S. 132
  43. ↑ BACHMANN, S. Die Germanischen Sprachen 2014 [14]
  44. ↑ Clemens-Peter Herbermann; GRÖSCHEL, Bernhard; WAßNER, Ulrich Hermann; KACZMAREK, Ludger. Sprache & Sprachen (Thesaurus zur allgemeinen Sprachwissenschaft und Sprachenthesaurus / unter Mitw. von Ludger Kaczmarek). [s.l.] : Otto Harrassowitz Verlag, 2002. 389 s. Dostupné online. ISBN 978-3-447-04567-4. S. 256, 257.
  45. ↑ HARBERT, Wayne. The Germanic Languages. [s.l.] : Cambridge University Press, 2006. 482 s. Dostupné online. ISBN 978-1-139-46152-8. S. 19.
  46. ↑ JASANOFF, Jay H. Chapitre 13. Germanic (Le germanique) In : Langues indo-européennes [en ligne]. Paris : CNRS Éditions, 1997 (généré le 08 avril 2022). Disponible sur Internet : <http://books.openedition.org/editionscnrs/41577>. ISBN : 9782271128034. DOI : https://doi.org/10.4000/books.editionscnrs.41577.
  47. ↑ KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2. dopl. a preprac. vyd. Bratislava : Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 93.
  48. ↑ norrønt . In: Store norske leksikon. Store norske leksikon [online]. snl.no, [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
  49. ↑ Norn, the ancient language of Orkney and Shetland [online]. nornlanguage.x10.mx, [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
  50. ↑ DOLNÍK, Juraj. Všeobecná jazykoveda : opis a vysvetľovanie jazyka. 1. vyd. Bratislava : Veda, 2009. 375 s. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1078-6. S. 99.
  51. ↑ ANREITER, Peter; WINDHABER, Irina. Proceedings of the 4th Austrian Students’ Conference of Linguistics. [s.l.] : Cambridge Scholars Publishing, 2013. 285 s. ISBN 978-1-4438-5088-9. S. 85.
  52. ↑ Old Norse. In: LAPIDGE, Michael; BLAIR, John; KEYNES, Simon; SCRAGG, Donald. The Wiley Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England. [s.l.] : John Wiley & Sons, 2013. 608 s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-31610-8.
  53. ↑ Særheim, I. 2019. Low German influence on the Scandinavian languages in late medieval times – some comments on loan words, word-forming, syntactic structures and names. AmS-Skrifter 27, 153–161, Stavanger, ISSN 0800-0816, ISBN 978-82-7760-183-0. [15]
  54. ↑ CLASSEN, Albrecht. Handbook of Medieval Culture. Volume 2. [s.l.] : Walter de Gruyter GmbH & Co KG, 2015. 824 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11037763-7. S. 813, 814.
  55. ↑ MEIER-BRÜGGER, Michael. Indogermanische Sprachwissenschaft. [s.l.] : Walter de Gruyter, 2010. 450 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11025144-9. S. 161, 162.
  56. ↑ Schalin, Johan. (2017). Scandinavian umlaut and contrastive feature hierarchies (journal article in NOWELE 70:2, author's post-print, full text). NOWELE. 70. [16]
  57. ↑ WALTER, E. Edda - bohytýrské písně. Praha: EVROPSKÝ LITERÁRNÍ KLUB 1942. S. 142
  58. ↑ ŠTĚRÍKOVÁ, H. Skandinávské elementy v jazyce staroruského práva. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav východoevropských studií Slovanské filologie. 2018 [17]
  59. ↑ Dánsko - Jazyk. In: Ottův slovník naučný: Dánsko-Dřevec. [s.l.] : Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1893. 1036 s. S. 13.
Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Staroseverčina&oldid=7351016“