Beneš Krabice z Weitmile
| Beneš Krabice z Weitmile | |
| arcidiakon žatecký 1363 – 1375, svatovítsky kanonik, 3. riaditeľ stavby katedrály, český kronikár doby Karla IV | |
 Busta Beneša Krabice v trifóriu Katedrály svätého Víta, opuka, približne po roku 1380, Praha, Česko | |
| Osobné informácie | |
|---|---|
| Úmrtie | 23. júl 1375 |
| Národnosť | česká |
| Dielo | |
| Žánre | kronika |
| Obdobie | stredoveká literatúra |
| Témy | české dejiny, obdobie Jána Luxemburského a Karla IV. |
| Významné práce | Kronika kostola pražského (Cronica ecclesiae Pregensis et protenditur usque ad tempora domini Karoli imperatoris)[1] |
| Odkazy | |
 | Beneš Krabice z Weitmile (multimediálne súbory na commons) |
Beneš Krabice z Weitmile, (lat. Benessius Krabice de Waitmile; * 14. storočie – † 27. júla 1375), bol český katolícky kňaz, v rokoch 1363 – 1375 arcidiakon žatecký, pražský kanonik, autor latinsky písanej kroniky a tretí riaditeľ stavby pražskej katedrály.
Život a rodina[upraviť | upraviť zdroj]
Miesto a dátum narodenia Beneša sú neznáme.[2]:568 Patril k najznámejším príslušníkom rodu Krabicovcov z Weitmile, ktorého predkovia prišli do Čiech z Durínska. Rod bol pôvodne usadený v severných Čechách a patril k drobnej šľachte, ale niektorí jeho členovia žili aj ako mešťania v Českej Lípe,[3] a to asi už od založenia mesta Henrichom z Lípy. V Českej Lípe sa pravdepodobne narodil aj Beneš Krabice.[4]
Meno Beneš bolo v rodine obľúbené, takže pri niektorých údajoch nemožno s istotou rozhodnúť, s ktorou osobou tohto mena sú spojené.[3] V roku 1350 bol ustanovený rektorom kostola svätého Jakuba v Brne[2]:568 a neskôr sa stal aj svätovítskym kanonikom . Od roku 1355 bol v poradí tretím riaditeľom stavby novej pražskej katedrály, Chrámu svätého Víta[2]:568, pričom dohliadal na prácu Petra Parléra a jeho dielne. V roku 1373 dal preniesť do novej katedrály pozostatky českých panovníkov a o rok neskôr (1374) aj telá biskupov.[2]:568 Pred svätováclavskou kaplnkou bol napokon pochovaný aj on. Jeho portrétna busta, vytesaná v parlérovskej huty z opuky, sa zachovala na severnej strane chóru vo vnútornom triforiu chrámu.[3] Latinský nápis, vytesaný gotickou fraktúrou pod bustou, nazýva Beneša menom Benedictus dictus Crabiczie, označuje ho za tretieho riaditeľa stavby katedrály (director fabricae tertius) a pripája presný dátum jeho úmrtia (obiit anno d. 1775 die 27 mensis julii).
Dielo[upraviť | upraviť zdroj]
Na želanie cisára Karla IV. napísal spis Cronica ecclesiae Pragensis, alebo Kronika pražského kostola, často nazývaná Kronika Beneša Krabice z Weitmile. Dielo je rozdelené do štyroch kníh a zaznamenáva udalosti z rokov 1283 – 1374.[3] Prvé tri knihy sú úpravou kroniky Františka Pražského, ktorá bola dovedená do roku 1353, ale preberané správy dopĺňal Beneš Krabice vlastnými dodatkami, zmiernil Františkove výčitky voči Jánovi Luxemburskému[2]:569 a použil tiež neznáme záznamy. Štvrtú knihu napísal samostatne, aj keď v nej prerozprával časť vlastného životopisu Karla IV. a čiastočne použil aj životopis Arnošta z Pardubíc, ktorého autorom bol vyšehradský dekan Viliam z Lestkova.[2]:569
Kronika pražského kostola, ako aj ďalšie kroniky doby Karlovej, nedosahuje hodnotu o málo staršej Zbraslavskej kroniky, literárna úroveň textu je nevalná a ani ako historik sa jej autor nevyrovná Petrovi Žitavskému. Napriek tomu najmä štvrtá kniha predstavuje dôležitý prameň pre poznanie doby Karla IV. Posledná kniha kroniky obsahuje množstvo cenných správ, pretože v nej Beneš Krabice opisuje udalosti, ktoré osobne zažil alebo sa o nich dozvedel od hodnoverných svedkov. Je tu aj vôbec najstarší zachovaný zápis svätováclavského chorálu. Popísal tiež okolnosti vzniku Veľkého jazera, dnes zvaného Máchovo jazero.
| „ | V témže roce (1366) ... pan císař po návratu do Čech založil a zřídil pod hradem Bezdězem rybník obdivuhodné velikosti jako jezero. V těch dobách se také objevil v Čechách jakýsi druh ryb, dřívě zde nikdy nevídaný, jímž se lidově říká parmy čili vousáči ... | “ |
| – Založenie Máchovho jazera[2]:238 | ||
Kronika a Uhorsko[upraviť | upraviť zdroj]
Kronika zachytáva niektoré udalosti viažúce sa k Uhorsku. Opisuje krátke vládnutie českého kráľa Václava III. v Uhorsku v rokoch 1301 – 1305, [2]:178 ako aj boje Jána Luxemburského s Matúšom Čákom Trenčianskym.
| „ | Téhož roku (1315) hrabě Matyáš z Trenčína, pán království uherského, shromáždil velké vojsko Uhrů a nepŕátelsky napadl zemi moravskou; spáli města, městečka, opevnění a vsi, povraždil lidi a spáchal mnoho ukrutností. Potom král Jan shromáždil převeliké vojsko a táhl proti němu. Uhři před ním utíkali jako stébla před větrm a znovu získal hrady dobyté Uhry: zabil prý Uhrů bezpočtu a na oplátku jim způsbil nesmírné škody: teprve po mnoha bojích byly uzavřeny mezi králem Janem a králem uherským mír a svornost stvrzené platnými úmluvami. | “ |
| – Kronika pražského kostela tituluje Matúša Čáka Trenčianskeho ako pána Uhorska, uhorský kráľ Karol Róbert bol v skutočnosti spojencom Jána Luxemburského[2]:180 | ||
| „ | Téhož roku (1330), když uherský král Karel seděl se svou manželkou u stolu, jakýsi násilník téhož národa, mocný pán, jménem Felician, se s taseným mečem vrhl na krále. Avšak královna se s rozpřaženýma rukama postavila meči do rány a král se ukryl pod stolem. Královně usekl onen zločinec několik prstů na ruce a král zůstal nezra-něn. Tenhle násilník byl zajat, různými tresty umučen k smrti a všichni jeho přátelé byli vyhnáni z království. | “ |
| – Atentát Feliciána Zacha na uhorského kráľa Karola Róberta[2]:194 | ||
| „ | Téhož roku (1334) král Jan se svým prvorozencem Karlem přišli do Uher a uzavřeli s tamním králem smlouvy míru a přátelství. Mezi jiným jednáním tam bylo dohodnuto, že král Jan přijme od polského krále Kazimíra dvacet tisíc hřiven a vzdá se titulu krále polského. A naopak polský král se zřekne všech práv a toho, čeho by mohl požadovat pro sebe v městě vratislavském a v jeho diecézi a na vévodech slezských a opolských, jak je vyjádřeno jasněji v níže napsané listině. Od té doby se král Jan přestal psát „král polský". | “ |
| – Stretnutie kráľov na Vyšehrade v roku 1334[2]:197 | ||
| „ | Léta Páně 1372 shlédl Bůh na trápení svého lidu a seslal vykoupení a mír těm, kdo byli předtím těžce sužováni a týráni válkami. Neboť, když byl v měsíci březnu pan císař ve Vratislavi, poslal uherský král Ludvík k panu císaři slavnostní vyslance a žádal, aby dcera tohoto uherského krále jménem Marie byla provdána za syna pana císaře, Zikmunda. I byl uzavřen mír mezi naším panem císařem z jedné a uherským králem a vévody bavorskými z druhé strany a všichni se zaradovali. | “ |
| – Zásnuby Márie z Anjou a Žigmunda Luxemburského[2]:245 | ||
Vydania latinského originálu[upraviť | upraviť zdroj]
Kronika sa zachovala v jedinom rukopise datovanom zhruba medzi 1380 – 1400, ktorý je uložený v Archíve Pražského hradu.[2]:571. Novodobé latinské vydania:
- Monumenta Historica Boemiae Nusquam Antehac Edita. Ed. Dobner Gelasius. Praha : Joannes Josephus Clauser, 1764 – 1785. Dostupné online. (po latinsky), edícia doteraz nevydaných historických prameňov
- František Martin Pelcl: Scriptores rerum Bohemicarum II, 1784
- Prameny dějin českých. Díl IV. = Fontes rerum Bohemicarum. Tom IV. Ed. Josef Emler. Praha : Nákladem Nadání Františka Palackého, 1884. Dostupné online. Kapitola Kronika Beneše z Weitmile, s. 457–548. (po latinsky)
České preklady[upraviť | upraviť zdroj]
- Kronika pražského kostela. In: BLÁHOVÁ, Marie. Kroniky doby Karla IV.. Praha : Svoboda, 1987.
- Beneš Krabice z Veitmile : „Kronika pražského kostela" (přeloženo z latiny). In: BLÁHOVÁ, Marie. Karel IV. v soudobých kronikách. Praha : Argo, 2016. ISBN 978-80-257-1849-0. S. 160–240.
Zaujímavosť[upraviť | upraviť zdroj]
Postava Beneša Krabice z Weitmile sa vyskytla v seminári pred divadelnou hrou Českej neba od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Vedľa Beneša Krabice v Cimrmanovej prvotine vystupuje aj Smil Flaška z Pardubíc, s ktorým Beneš vedie dialóg o milostných trampotách.
Referencie[upraviť | upraviť zdroj]
- ↑ 274. BENEŠ KRABICE Z WEITMILE. In: KUZMÍK, Jozef. Slovník starovekých a stredovekých autorov, prameňov a knižných skriptorov so slovenskými vzťahmi. Vyd. 1. Martin : Matica slovenská, 1983. 608 s. (Dokumentácia.) S. 334.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Kronika pražského kostela. In: BLÁHOVÁ, Marie. Kroniky doby Karla IV.. Praha : Svoboda, 1987.
- ↑ a b c d OPELÍK, Jiří, ed. et al Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Zväzok 2/2: K–L. Praha : Academia, 1993. 1397 s. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola „Beneš Krabice z Veitmile", s. 910.
- ↑ PANÁČEK, Jaroslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 978-80-86319-00-1. Kapitola Kuník z Weitmile a jeho rod, s. 5.
Iné projekty[upraviť | upraviť zdroj]
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Beneš Krabice z Weitmile
Externé odkazy[upraviť | upraviť zdroj]
- Zoznam diel v Súbornom katalógu ČR, ktorých autorom alebo témou je Beneš Krabice z Weitmile
Zdroj[upraviť | upraviť zdroj]
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Beneš Krabice z Veitmile na českej Wikipédii.