Miloslav Švandrlík
| Miloslav Švandrlík | |
 Busta spisovatela na pražskom Chodove | |
| Osobné informácie | |
|---|---|
| Pseudonym | Roman Kefalín |
| Narodenie | 10. august 1932 |
| Praha, Česko-Slovensko | |
| Úmrtie | 26. október 2009 (77 rokov) |
| Praha, Česko | |
| Odkazy | |
 | Miloslav Švandrlík (multimediálne súbory na commons) |
Miloslav Švandrlík (* 10. august 1932, Praha – † 26. október 2009, Praha[1]) bol český spisovateľ a humorista. Používal tiež pseudonym Roman Kefalín. Možno sa tiež stretnúť s krstným menom Miroslav, ktoré je však chybné.
Životopis
Po vyštudovaní základnej školy prešiel niekoľko zamestnaní, tiež absolvoval dvojročné štúdium na pedagogickom oddelení mestskej hudobnej školy v Prahe.[2] Po roku 1950 získal maturitu (išlo o kurz umožňujúci získať maturitu bez stredoškolského vzdelania, ktorý bol určený pre robotníkov). V rokoch 1953 – 1954 študoval na DAMU, štúdia však po dvoch rokoch zanechal.
Po ukončení štúdia sa stal asistentom réžie v dedinskom divadle v Prahe. V roku 1953 nastúpil vojenskú službu k PTP, po ktorej skončení bol krátko zamestnaný ako vychovávateľ kórejských detí v Liběšicích a potom sa stal profesionálnym spisovateľom.
Jeho najúspešnejším dielom je román Černí baroni aneb bojovali sme za Čepičky, ktoré znázorňovalo ironizujúcu a satirickú formu absurdity vo vtedajšej socialistickej armáde. Všetko čo písal, bolo humoristického až satirického charakteru.
Spolupracoval aj s celou radou časopisov (Dikobraz) a divadiel. V týchto časopisoch sa často podieľal na vtipoch Jiřího Wintera Neprakta. Napísal niekoľko rozhlasových a televíznych scenárov.
Dielo
- Z chlévů i bulvárů, 1960
- Krvavý Bill viola, 1961
- Od Šumavy k Popokatepetlu, 1962
- Kovbojská romance, 1964
- Hrdinové a jiní podivíni, 1969
- Drakulův švagr, 1970, poviedková zbierka, radená do sci-fi[3]
- Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem
- Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, 1973
- Žáci Kopyto a Mňouk a mimozemšťané
- Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují
- Žáci Kopyto a Mňouk a lesní netvor
- Žáci Kopyto a Mňouk a stříbrňáci
- Žáci Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách
- Žáci Kopyto a Mňouk a černá magie, radené do sci-fi
- Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví
- Žáci Kopyto a Mňouk na stopě
- Žáci Kopyto a Mňouk a náměsíčníci
- Žáci Kopyto a Mňouk a maharadžova pomsta
- Žáci Kopyto a Mňouk a akta X
- Žáci Kopyto a Mňouk a ryšavý upír
- Doktor od jezera Hrochů, 1980
- Dívka na vdávání, 1983
- Muž, který se topil, 1985
- Šance jako hrom, 1989
- Vražda mlsného humoristy, 1990
- Starosti korunovaných hlav, 1992
- Na nebožtíka vypadáte skvěle, 1992
- Sexbomba na doplňkovou půjčku, 1994
- Blanka oběť sexuálního harašení, 2004
- Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, 1969, líči tu osudy príslušníkov PTP. Román napísal v období pražskej jari, po tomto období nesmel krátko publikovať. Druhé doplnené vydanie tejto knihy bolo umožnené až v roku 1990. Tento román bol sfilmovaný a na jeho základe vznikol aj televízny seriál.
Po roku 1990 vydal rad kníh nadväzujúcich na Čiernych barónov:
- Říkali mu Terazky aneb šest půllitrů u Jelínků
- Pět sekyr poručíka Hamáčka
- Lásky Černého barona
- Kam to kráčíš, Kefalíne?
- Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti
- Černí baroni po čtyřiceti letech
- Černí baroni těsně před kremací
- Stoletý major Terazky
- Černý baron od Botiče
- Terazky na hrad
- Terazkyho poslední džob
- Terazky v tunelu doktora Moodyho
- Nesmiřitelný Terazky
- Černí baroni útočí na obrazovku – nahliadnutie do natočeného rovnomenného filmu
Ocenenie
Dlho žil na pražskom Chodove; niekoľko dní pred jeho smrťou v októbri 2009 mu bolo udelené čestné občianstvo MČ Praha 11.[4]
21. apríla 2010 bolo na jeho počesť pomenované priestranstvo na Chodove medzi ulicami Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[5]
Na tomto námestí bola 14. októbra 2010 odhalená jeho busta od českého sochára Miroslava Pangráca.[6]
Miloslav Švandrlík je pochovaný na cintoríne pri kostole Najsvätejšej Trojice v Kutnej Hore.[7]
Referencie
- ↑ ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. [s.l.] : [s.n.], 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221.
- ↑ Adamovič, str. 221
- ↑ Čestná občanství, ceny Prahy 11 a jiná ocenění
- ↑ Švadrlíkovho námestí
- ↑ Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka
- ↑ Karel Kýr: Miloslav Švandrlík vypráví. ePub. Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.
Literatúra
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N – Ž. [s.l.] : Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 666 s. ISBN 80-902586-9-7.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714.
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov : O.K.-Soft, 2003.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q – Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329-330.
Iné projekty
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Miloslav Švandrlík
Zdroj
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Miloslav Švandrlík na českej Wikipédii.