Jarloch
| Jarloch | |
| opát, spisovateľ a kronikár | |
| Osobné informácie | |
|---|---|
| Narodenie | 1. november 1165 |
| Porýnie | |
| Úmrtie | 1228 |
| Milevsko | |
| Národnosť | česká |
| Dielo | |
| Žánre | kronika |
| Obdobie | stredoveká literatúra |
| Témy | dejiny: legendy o životech svätých a dejiny českých zemí od roku 1167 do roku 1198 |
| Významné práce | Jarlochov letopis |
| Ovplyvnený | |
Opát Jarloch, O. Praem. (nem. Gerlach; * 1. november 1165, Porýnie – † 1228, Milevsko) bol český kronikár a prvý opát milevského kláštora, jeden z tzv. pokračovateľov Kosmových.
Život[upraviť | upraviť zdroj]
Jarloch sa narodil roku 1165 v nemeckom Porýní. Vo svojich deviatich rokoch bol poslaný do Würzburgu. Odtiaľ bol zrejme roku 1177 povolaný opátom Gottschalkom do Želivského kláštora, kde vstúpil do premonštrátskeho rádu. 25. februára 1184 bol rukou pražského biskupa Jindřicha Břetislava vysvätený na diakona a o rok neskôr, vo veku 21 rokov, bol vysvätený za kňaza. Nasledujúceho roku 1187 bol menovaný prvým opátom premonštrátskeho kláštora v Milevsku, o ktorého založenie sa zaslúžil už roku 1184. V roku 1197 opát Jarloch sprevádzal fundátora kláštora Jiřího z Milevska na ceste do Prahy. Potom je Jarloch ešte niekoľkokrát uvádzaný v písomnostiach do roku 1221.
Podľa údajov kronikára Václava Hájka z Libočan zomrel opát Jarloch v roku 1228 v Milevsku a bol tu pochovaný. V roku 1420 bol kláštor prepadnutý husitmi, jeho telo bolo odnesené na Zvíkov, kde bol pochovaný na neznámom mieste.
Dielo[upraviť | upraviť zdroj]
Jarloch bol veľmi vzdelaný. Okrem svojich zásluh o vznik a fungovaní milevského kláštora sa zapísal do českých dejín aj ako významný kronikár. Je autorom tzv. Letopisu Jarlochovho, ktorým nadviazal na dielo kronikára Vincentia Pražského († 1167), kaplána pražského biskupa Daniela I., a v ktorom opísal dejiny českých krajín od roku 1167 do roku 1198, najmä panovanie kniežat Soběslava II. a Bedřicha. Predpokladané pokračovanie bolo stratené. Približne tretinu letopisu tvorí hagiografia (legendy o životoch svätých), ale opisuje v ňom okrem iného aj Ansbertovu Históriu výpravy cisára Fridricha počas tretej krížiackej výpravy. Letopis je obsiahnutý v kódexe pomenovanom Rukopis milevský, ktorý je uložený v knižnici na Strahove.[1]
Jarlochov letopis a Uhorsko[upraviť | upraviť zdroj]
Letopis sa venuje najmä udalostiam v Čechách, Uhorsko je spomínané len okrajovo, keď Soběslav II. bol vtiahnutý do sporov medzi uhorským kráľom Belom III. a jeho bratom Gejzom.
| „ | Léta od vtělení Páně 1177. V Uhrách panoval král jménem Béla, jenž měl sa svým bratrem spor o vládu v té zemi. Toho uvrhl do vězení on však nějak unikl, přišel do Čech a doufal, že se prostřednictvím knížete Soběslava dostane k císaři, aby od něj přijal korunu, a podrobí si Uhry. Kníže Soběslav ho na velmi hanebnou radu nanejvýš lstivě oklamal a zajal, poslal ho zpět jeho bratrovi do Uher do vězení a nadmíru po té stránce poškodil důvěryhodnost svou i císařovu. Pro tyto a jiné příčiny Soběslav nenávratně ztratil císařovu milost ... | “ |
| – Vydanie Gejzu do Uhorska Soběslavom II.[1]:91 | ||
Ansbertova História výpravy cisára Fridricha popisuje presun križiackej armády cez Uhorsko.
| „ | Když vyrazil (cisár Fridrich I. Barbarossa) z města Vídně, vstoupil s vojskem Páně dne 25. května do uherské země, která se nazývá Před Branami. Na rovinaté pláni, jíž se v obecné řeči říká Vierfelt, poblíž města Bratislavy, rozbili tábor. Utábořili se tam na čtyři dni, dokud se neshromáždilo celé vojsko poutníků.
Jak pan císař, tak celé vojsko byli radostně přijati jasným uherským králem Bélou. Pan císař a vzpomenutý král se spolu v oktávu Letnic, totiž 4. června, za obrovského jásotu obojího lidu a národa setkali a rozmlouvali spolu v sousedství Ostřihomi, které se nazývá též Grania, první metropole Uher. Uherská královna Markéta, sestra francouzského krále, dokonce císaři věnovala dvojitý stan ... Nato král jemu a jeho lidem po mnoho dní hojně poskytoval naložené lodě a vozy, naplněné po okraj chleby, vínem, ječmenem na píci pro koně, ovce a voly se třemi velbloudy. Kromě toho zdržel císaře po dva dny na svém soukromém loveckém ostrově, který se, obtékán Dunajem, rozprostírá dosti široko. Vojsko rozmístil po celé své zemi na nejúrodnějsí půdě a v městě Ostřihomi přidělili chudým poutníkům dva domy, jeden plný mouky a druhý ovsa. ... Pouze při směně denárů nebo střibra Uhři naše těžce trápili, vždyť za dva kolínské dávali pět svých a za dva freisinské čtyři uherské denáry ... Narození svatého Jána Křtitele jsme oslavili v marce, která leží mezi Uhrami a hranicemi Řecka, v osadě řečené U svatého Jiří, vzdálené jednu míli od Francavilly. Odtud jsme přešli přes kdysi slavné město Sirmium a v převečer svátku apoštolů Petra a Pavla jsme přešli, šťastněji než Drávu, řeku Sávu na místě, kde se vlévá do Dunaje. I stanuli jsme brzy v zemi pod panstvím Řeků, a to koncem pátého týdne od chvíle, když jsme se u Prešpurku dotkli uherské půdy. |
“ |
| – Historie výpravy císaře Fridricha[1]:140-144 | ||
Rukopis a české preklady[upraviť | upraviť zdroj]
Rukopis sa zachoval v rámci tzv. Milevského letopisu v knižnici kapituly Sv. Víta v Prahe, kde bol ale tento foliant už roku 1763 vedený ako chýbajúci. Rukopis Milevského letopisu našiel následne miestny kaplán Josef Dietrich v Postoloprtoch u miestneho holiča, odkúpil ho, a cez Josefa Dobrovského sa letopis v roku 1828 ocitol v strahovskej knižnici.[1]:5
Letopis vyšiel v nasledovných českých prekladoch:
- VINCENTIUS; JARLOCH. Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. Překlad František Heřmanský. S. 49 – 110.
- Milevský letopis. Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Praha : Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0885-9. S. 27 – 78.
Referencie[upraviť | upraviť zdroj]
- ↑ a b c d Milevský letopis. Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Praha : Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0885-9. :79 – 125
Literatúra[upraviť | upraviť zdroj]
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha : Vyšehrad, 2000. 365 s. ISBN 80-7021-305-1.
Externé odkazy[upraviť | upraviť zdroj]
- Zoznam diel v Soubornom katalogu České republiky, ktorých autorom alebo témou je Jarloch
- Zoznam prác v Bibliografii dějin českých zemí, Historický ústav Akademie věd České republiky
- Encyklopedické heslo Jarloch v Ottově slovníku naučném vo Wikizdrojoch
- Jarloch vo Vlastenském slovníku historickém vo Wikizdrojoch
Zdroj[upraviť | upraviť zdroj]
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Jarloch na českej Wikipédii.