Vincentius

Vincentius
český notár, kaplán, kanovník, diplomat, spisovateľ a kronikár
Osobné informácie
Narodenie	1130
Úmrtie	1167
Dielo
Žánre	kronika
Obdobie	stredoveká literatúra
Témy	dejiny: obdobie panovania českého kniežaťa Vladislava II. a kráľa Vladislava I.
Významné práce	Vincentiov letopis
Ovplyvnený	Kosmas
Literárny portál  Biografický portál

Vincentius (okolo * 1130 – † 1167), tiež Vincencius, bol český kronikár, notár, kaplán a kanonik Chrámu svätého Víta na Pražskom hrade, jeden z pokračovateľov Kosmových.

Život

Vincentiov pôvod nie je známy, ale podľa zápiskov v jeho kronike možno usudzovať, že bol českého pôvodu. Často bol vysielaný na cesty s biskupom Danielom do Talianska, aby tam nakupoval rôzne písomnosti. Vďaka týmto cestám precestoval jej veľkú časť. V roku 1158 sa zúčastnil s kniežaťom Vladislavom II. vojenského ťaženia do severného Talianska, kde knieža podporil cisára Fridricha Barbarossu. Po skončení vojenského ťaženia zostal s biskupom Danielom na dvore cisára a vykonával rôzne diplomatické úlohy a cesty. Roku 1160 sa zdržiaval aj v Uhorsku, kam bol vyslaný cisárom.

Dielo

Vincentius je autorom kroniky Letopis Vincenciov, ktorá zahŕňa obdobie rokov 1140 – 1167. Letopis začína smrťou Soběslava I. a pokračuje II. krížovou výpravou, ktorej sa zúčastnil aj Vladislav II. Zmieňuje sa aj o olomouckom biskupovi Henrichovi Zdíkovi a jeho činoch. Opisuje korunováciu kniežaťa Vladislava 11. januára 1158 na ríšskom sneme v Regensburgu (Vladislav bol ako druhý český panovník korunovaný za kráľa, pričom korunu získal iba pre svoju osobu, bez dedičnosti). Nasleduje opis výprav kráľa Vladislava do Talianska na podporu cisára Fridricha Barbarossu proti talianskym mestám.

„	Téhož roku (1158) se český kníže Vladislav odebral se svými předáky do Řezna na císařův sjezd ohlášený markrabatům a jiným knížatům, kde vyšlo na veřejnost, o čem se tajně jednalo.Neboť pan císař ozdobil řečeného knížete za jeho věrné služby v přítomnosti všech svých knížat 11. ledna královskou korunou. ... Když tedy král Vladislav viděl, že jej zdobí takový důstojnost, slíbil, aby se za takovou poctu odvděčil, že osobně vytáhne se svými předáky a silným vojskem k obléhání Milána.	“
– Korunovácia kráľa Vladislava

Vincentiov letopis a Uhorsko

Letopis zachytáva aj intervenciu českých vojsk v Uhorsku v roku 1162 v dynastickom spore Arpádovcov medzi kráľom Štefanom III. na jednej strane a jeho strýkom protikráľom Štefanom IV., ktorý sa opieral o svojho švagra byzantského cisára Manuela Komnéna, na strane druhej.

„	Léta od vtělení Páně 1164 si Uhři ustanovili králem malého syna krále Gejzy a prosili českého krále Vladislava, aby jim přišel na pomoc ... Mezitím vtrhl do Uher s početným a velmi silným vojskem řecký císař se Štěpánem a malým bratříčkem novopečeného krále. Když to královna a její synek, novopečený král, uslyšeli, vyslali k českému králi posly s prosbou, aby jí a jejímu synovi v takové nouzi pomohl svým zbraněmi. ... Vojsko proti Řekům vytáhlo do Uher ... mnozí Češi, kteří v tom měli zálibu, se rozjeli po Uhrách, loupili ze všech sil, odváděli množství dobytka a mezků, vraždili, pálili vesnice se všemi věcmi. Jakmile se císař Řeků doslechl o příchodu českého krále ... poslal k českému králi jednoho Moravana jménem Boguta ... Císař krále nabádal, aby pamatoval na staré přátelství, které mezi sebou uzavřeli za časů jeruzalémské výpravy. Ostatní záežitosti projednával Boguta jakoby tajně a pozoroval zejména české vojsko. Když vyřídil císařovo poselství, vrátil se k němu. ... Český král Vladislav mezitím vytáhl se svými vojsky před všemi uherskými vojsky a postavil své stany nedaleko vojska Řeků, jako by s nimi chtěl hned za svítání bojovat. Když řecký císař vyslechl Bogutovu zprávu, ... sestoupil z trůnu slávy a na radu moudrých se s nepatrným vojskem vrátil za Dunaj ... Zbytek vojska tam zanechal se Štěpánem, jemuž prišel na pomoc. Štěpán však pln strachu a prost statečnosti v Uhrách žádnou bitvu nesvedl, nýbrž uprchl se svými lidmi, protože takové statečnosti Čechů nedokázal vzdorovat. Tato zvěst se za prvního rozbřesku donesla k Čechům, kteří ... vtrhli do jejich tábora. Ty, které našli nebo mohli dohonit, zajali, zabili, zmocnili se jejich korouhve, ... uchvátili nespočetnou kořist, zajali mnoho urozených Řeků ... Z obou stran byli často vysílání poslové připravující mír. ... Za sprostředkování českého krále a na jeho radu byla část Uher dána královu bratru. Mír byl uzavřen, což obě strany potvrdili přísahou. ... A tak, když spolu císař a uherský král prostřednictvím českého krále uzavřeli mír, vrátili se Řekové i Uhři domů.	“
– Vladislavova invervencia v Uhorsku roku 1164

Letopis je dopísaný roku 1167 a končí uprostred vety. Jeho pokračovateľom sa stal kronikár Jarloch, ktorý nadviazal na jeho dielo presne tam, kde Vincencius skončil, teda rokom 1167.

Rukopis a české preklady

Rukopis sa zachoval v rámci tzv. Milevského letopisu v knižnici kapituly Sv. Víta v Prahe, kde bol ale tento foliant už roku 1763 vedený ako chýbajúci. Rukopis Milevského letopisu našiel následne miestny kaplán Josef Dietrich v Postoloprtoch u miestneho holiča, odkúpil ho, a cez Josefa Dobrovského sa letopis v roku 1828 ocitol v strahovskej knižnici.

Letopis vyšiel v nasledovných českých prekladoch:

• EMLER, Josef. Letopis Vincencia, kanovníka kostela pražského. Prameny dějin českých. Díl II, Kosmův letopis český s pokračovateli = Fontes rerum Bohemicarum. Tom II, Cosmae chronicon Boemorum cum continuatoribus. Preklad Václav Vladivoj Tomek. Praha : Nákladem Musea království Českého, 1874. Dostupné online. S. 407 – 460. (latinsky, česky)
• VINCENTIUS; JARLOCH. Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. Překlad František Heřmanský. S. 49 – 110.
• Milevský letopis. Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Praha : Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0885-9. S. 27 – 78.

Zdroj

Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Vincentius na českej Wikipédii.