František Pražský
| František Pražský | |
| český kaplán, spisovateľ, historik a kronikár doby Karla IV | |
 | |
| Osobné informácie | |
|---|---|
| Narodenie | 1290 |
| Úmrtie | 1362 |
| Praha | |
| Národnosť | česká |
| Dielo | |
| Žánre | kronika |
| Obdobie | stredoveká literatúra |
| Témy | české dejiny, obdobie Jána Luxemburského a Karla IV. |
| Významné práce | Kronika Františka Pražského |
| Odkazy | |
 | František Pražský (multimediálne súbory na commons) |
František Pražský (* asi 1290 – † po roku 1353, tradične 1362) bol český kronikár doby Karla IV.[1][2]
Život[upraviť | upraviť zdroj]
Miesto a dátum narodenia a úmrtia nie sú známe. Vzdelanie dostal v Prahe alebo na Vyšehrade, v roku 1323 sa zdržiaval v Ríme, kam sa pravdepodobne tiež vydal za štúdiom. Neskôr okolo roku 1334 bol správcom školy na Vyšehrade.[3]:564 V duchovenstve svätovítskeho chrámu bol kaplánom a spovedníkom biskupov Jána IV. z Dražíc (asi 1260 – 1343) a Arnošta z Pardubíc (1297 – 1364).[pozn. 1] Zo vzťahu ku Jánovi IV. z Dražíc a z niektorých miest v kronike sa dá usudzovať, že bol Čech.[3]:564
Dátum úmrtia nie je známy, literatúra tradične uvádzala rok 1362, avšak tento údaj nie je dobovými prameňmi doložený.[4]
Kronika Františka Pražského[upraviť | upraviť zdroj]
Z koncepcie kroniky Františka Pražského sa usudzuje na jeho dobré vzdelanie, ale na menšie nadanie ako historika. Opisoval udalosti s malým zmyslom pre súvislosti; v porovnaní so Zbraslavskou kronikou Petra Žitavského nedosahuje dielo Františka Pražského jeho hodnoty literárne a má aj menšiu hodnotu ako historický prameň.[1]
Latinsky písanú kroniku spracoval v dvoch redakciách. Prvú verziu začal písať roku 1341 ako „druhý diel kroniky pražskej“ (prvým dielom sa myslela kronika Kosmova a jeho pokračovateľov) na príkaz biskupa Jána z Dražíc ako opis „života, stavu, činov a mravov českých kráľov a biskupov a iných českých kniežat“ a zvlášť „činnosť Jána IV. z Dražíc“; základom mu bola Zbraslavská kronika spolu s ďalšími podkladmi. Popri spoločenských udalostiach kronika detailne zachytáva astronomické a extrémne poveternostné javy. Opis rokov 1343 – 1353 je jeho vlastnou prácou. Kronika začína venovaním Jánovi z Dražíc.
Asi v rokoch 1353 – 1354 kroniku prepracoval a venoval ju Karlovi IV. Táto verzia sa sústreďuje na udalosti súvisiace s markgrófom a neskorším kráľom Karlom IV. a obmedzuje oslavu biskupa Jána z Dražíc; často útočila na cisárovho otca Jána Luxemburského (kronika Jánovi vyčíta nezáujem o české záležitosti, neprítomnosť, nákladný život, rytierske turnaje a výpravy financované českými daňami) a Karol IV. ju preto nechal prepracovať svojim dvorným kronikárom Benešom Krabicom z Weitmile „podľa úmyslu pána cisára“.[4]
Obsah kroniky[upraviť | upraviť zdroj]
Kronika je členená do troch kníh.
Kniha prvá[upraviť | upraviť zdroj]
Obsahuje tridsaťjedna kapitol a siaha od vlády Václava I. do roku 1316. František Pražský spísal prvé štyri kapitoly podľa Druhého pokračovania Kosmovho a následne čerpal z kroniky Zbraslavskej. V druhej redakcii bol v predhovore nahradený Ján z Dražíc Karlom IV.[3]:564
Kniha druhá[upraviť | upraviť zdroj]
Obsahuje dvadsaťštyri kapitol a opisuje roky 1316 – 1333 pod vládou kráľa Jána Luxemburského.
Kniha tretia[upraviť | upraviť zdroj]
Táto kniha pôvodne opisovala v siedmich kapitolách obdobie 1333 – 1342. V druhej redakcii bola kniha rozšírená na tridsaťjeden kapitol doplnením (ďalších) výhrad k panovaniu kráľa Jána a pridaním informácií o kráľovi Karolovi – opisu založenia pražského arcibiskupstva, Karlovej korunovácie za rímskeho a (po smrti svojho otca v bitke pri Kresčaku opísanej v kronike)[3]:141 neskôr aj českého kráľa, opisu založenia Karlovej univerzity.[3]:565
Kronika a Uhorsko[upraviť | upraviť zdroj]
Kronika zachytáva mnohé udalosti viažúce sa k Uhorsku.
| „ | Léta Páně 1301 byl syn Václava, šestého českého krále, zvolen za krále uherského. Po smrti uherského krále Ondřeje, jenž po sobě zanechal jako dedičku jedinou dceru, totiž všíchni páni a šlechtici oné země svorně zvolili za krále a pána králova syna. Někteŕí přední šlechtici prišli tedy ke králi a žádali jeho syna za krále. Ten podle uvážené rady svých rádců jejich žádosti vyhověl a učinil tak, protože předvídal, že to potěší vlast i poddané. A tak se mladý král Václav ve třináctém roce svého věku odebral s nesčetným množstvím lidu do Uher. Téhož roku byl kaločským biskupem ve městě Belehradě s převelikou slávou korunován korunou a diadémem uherských králů. Po skončení slavnostního veselí ho s poctami odvezli do Budína.
A ačkoli papež Bonifác VIII. poslal do Uher jako krále jinocha Karla, syna sicilského krále Karla a proti Václavovi se postavil i římský král Albrecht, přece nemohli uspět. Král totiž navštívil svého syna, krále uherského, s velikým vojskem. I těšili se ze sladké přítomnosti, rozhovoru a objetí. A když šťastně vyřídili své záležitosti, vrátili se otec se synem šťastně do Čech. |
“ |
| – Kniha I., Kapitola XIV, korunovácia českého Václava III. za uhorského kráľa Ladislava V.[3]:71 | ||
| „ | A v noci, když šlechtičtí synové pozorovali, že král (Václav III.) je rozpálen vínem, žádali na něm královské statky, a přemnoho jich od něho obdrželi. A nejednou od něho získali v opilosti i darovací listiny. Dokonce i korunu království uherského s četnými jinými královskými odznaky dobrovolně postoupil Otovi, vévodovi bavorskému, pocházejícímu rovněž z rodu uherských králů, a dobrovolné se zřekl před četnými knížaty a šlechtici v jeho prospěch všech královských práv, která měl v Uhrách. Ota pak vtrhl do Uher a byl tam, ačkoli po velkém úsilí, korunován na uherského krále. | “ |
| – Kniha I., Kapitola XVIII, odstúpenie uhorskej koruny Václavom III.[3]:75 | ||
| „ | Aby potlačil opovážlivou a krutou násilnost, kterou mnoha způsoby, loupežemi, požáry a odváděním lidi, působil moravské zemi troud ničemnosti, hrabě Matouš z Trenčína, svolal pan Jan, český král, značné množství domácích i cizích ozbrojenců a vytáhnuv léta Páně 1315, dne 21. května, z Prahy postupoval do Uher. Sotva přitáhl na Moravu, někteří Uhři, uslyševše pověst o tom, zachváceni strachem založili oheň a dobrovolné spálili tvrze, které na moravských hranicích zabrali. Král pak přitáhl k prvnímu nepřátelskému hradu a statečně ho dobyl. Potom se vojsko položilo před oním hradem, který se jmenoval Holíč. Avšak řečený hrabě sebral své lidi a dosti nepřátelsky se přiblížil ke královu vojsku. S velikým křikem na ně házeli šípy či střely jako sníh nebo prach. V první srážce padl na mnohé z králova vojska strach. Někteří čeští Páni však společně s vojskem ctihodného otce pana Jana IV., dvacátého sedmého biskupa pražského, roztrhávajíce nepřátelské šiky prorazili je jako pavučinu. I padlo to-ho dne a bylo usmrceno dobrých dvě stě Uhrů a jenom jeden z Čechů. Když pak ten hrabě viděl, že nemůže králi odporovat, usiloval prostřednictvím svých přátel o přátelský smír, jehož, ač s velikou námahou, dosáhl. | “ |
| – Kniha I., Kapitola XXVIII, Jak král Jan táhl s velkým vojskem do Uher. Bitka pri Holíči roku 1315.[pozn. 2][3]:83 | ||
| „ | Téhož roku (1318) Karel, syn sicilského krále Karla, jenž se stal králem uherským, ztrativ svou první manželku, s níž neměl děti, poslal uherská hrabata k českému králi a žádal, aby mu ráčil dát jednu ze svých sester za manželku. Král toto poselstvo přátelsky přijal a poslal do Lucemburska pro své sestry, z nichž starší se jmenovala Marie a mladší Beatrix. Král tedy vyhověl žádosti poslů uherského krále a dal jim svobodnou volbu, aby si vybrali jednu z jeho sester. Oni pak si vyžádali, aby jim za paní a královnu uherskou byla určena Beatrix, mladší sestra. A dívka je hned řádné zasnoubena do rukou řečených hrabat uherskému králi, i když nepřítomnému. Když mu ji přivedli, byla uspořádána radostná svatební slavnost a zakrátko byla Beatrix korunována na uherskou královnu. | “ |
| – Kniha II., Kapitola IV, Jak si uherský král Karel vzal za manželku Beatrix, sestru českého krále.[3]:83 | ||
| „ | Téhož roku byl uherský král Karel, když seděl se svou manželkou, dcerou krále krakovského, ve svém paláci, těžce zraněn nějakým Uhrem a královně, která chtěla krále chránit, onen násilník úpině uťal ruku. Onen úkladný vrah byl ihned chycen a zabit. | “ |
| – Kniha II. Atentát Feliciána Zacha na Karola Róberta roku 1330[3]:108 | ||
Poznámky[upraviť | upraviť zdroj]
- ↑ Arnošt z Pardubíc bol od roku 1344 pražským arcibiskupom.
- ↑ Zbraslavská kronika v bitke pri Holíči vyzdvihuje Jindřicha z Lipé a Jana z Dražic, objednávateľa Františkovej kroniky, ani nespomína.
Referencie[upraviť | upraviť zdroj]
- ↑ a b FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- ↑ Databáze NK ČR, František Pražský
- ↑ a b c d e f g h i j František Pražský: Kronika. In: BLÁHOVÁ, Marie. Kroniky doby Karla IV.. Praha : Svoboda, 1987.
- ↑ a b Ústav pro českou literaturu AV ČR:Latinská próza historická a cestopisná - Kronika Františka Pražského
Iné projekty[upraviť | upraviť zdroj]
Commons ponúka multimediálne súbory na tému František Pražský
Externé odkazy[upraviť | upraviť zdroj]
- Zoznam diel v Súbornom katalógu ČR, ktorých autorom alebo témou je František Pražský
- Kronika Františka Pražského on-line, Státní oblastní archiv v Třeboni
Zdroj[upraviť | upraviť zdroj]
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku František Pražský na českej Wikipédii.