Kronika česká Přibíka Pulkavu

Kronika česká Přibíka Pulkavu
Cronica Przibiconis dicti Pulkaua
Text najstaršieho rukopisu kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína
Autor	Přibík Pulkava z Radenína
Pôvodný jazyk	latinčina
Krajina vydania	České kráľovstvo
Dátum 1. vydania originálu	14. storočie
Literárne obdobie	stredoveká literatúra
Literárny žáner	Kronika
Literárny portál  Historický portál

Kronika česká Přibíka Pulkavu (lat. Cronica Przibiconis dicti Pulkaua), v najstarších rukopisoch len „kronika česká“, alebo naopak „kronika najjasnejšieho kniežaťa Karla, kráľa českého a cisára rímskeho, vždy rozmnožiteľa ríše, ktorú sám spísal a staorstlivo z iných spisov zložil“ je jedna z českých kroník napísaných za vlády Karla IV. v 14. storočí. Z kroník doby Karla IV. ako jediná zaznamenala širšiu popularitu a dočkala sa ešte v 14. storočí českého a nemeckého prekladu.

Autor

Otázka autorstva nebola jednoznačne doriešená dodnes. Na diele mal značný podiel sám Karol IV., dokonca jeden z rukopisov mu pripisuje autorstvo.. Pomerne neskorý rukopis kroniky (SK ČSR 1 D 10 z 2. polovice 15. storočia) prinášajúci najširšie znenie kroniky, menuje explicitne ako autora Přibíka z Tradenína, doktora slobodných umení, ktorý ju mal spísať na príkaz Karla IV. podľa iných kroník. Osobu Přibík Pulkavu sa podarilo historicky doložiť Františkovi Palackému a Václavovi Vladivojovi Tomkovi.

Přibík Pulkava z Radenína († 1380) bol český spisovateľ, kronikár a farár. Stal sa majstrom pražskej univerzity a v rokoch 1373 – 1377 bol rektorom školy pri kostole sv. Egídia na Starom Pražskom Meste. V roku 1378 získal ako obročie faru v Chudeniciach, nie je však známe, či bol vysvätený na kňaza (duchovnú službu v Chudeniciach zaisťoval pravdepodobne prostredníctvom vikára). Okrem kroniky českej Přibík Pulkava na prianie Karla IV. přeložil jeho vlastný životopis Vita Caroli.

Kronika

Kronika vznikala postupne vo viacerých recenziách kompiláciou starších prameňov (Karol IV. údajne sám zozbieral a prehliadol dostupné kroniky a zveril ich Přibíkovi). Začína odchodom Slovanov od nedokončenej Babylonskej veže a ich príchodom do Čiech. Postupne boli zakomponované Kosmova kronika, kronika Kanovníka vyšehradského, druhé pokračovanie Kosmovo a Zbraslavká kronika, kde však nie je jasné, či autor čerpal priamo z nej, alebo z jej spracovania Benešom Krabicom z Weitmile. Už v prvej recenzii bola zdôrazňovaná náväznosť Českého kráľovstva na Veľkú Moravu, kde kráľovstvo zaniknuvšie smrťou Svätoplukovou bolo roku 1086 prenesená na Čechy a Vratislavovi II. bol udelený kráľovský titul. Takisto je vyzdvihovaná přemyslovská tradícia od dôb Přemysla Oráča slbodná voľba panovníka českou šľachtou bez zásahu rímsko-nemeckého kráľa alebo cisára. Do neskorších recenzií boli zapracované nové zdroje – kronika mnícha sázavského, Vincetiov a Jarlochov letopis, Ansbertova história výpravy cisára Fridricha ako aj Dalimilova kronika. V záverečných recenziách potom, ako roku 1373 Karol IV. získal Brandebursko, bola do kroniky zakomponovaná nezachovaná brandenburská kronika.

Autor vkladal do kroniky aj priamo texty listín pochádzajúcich z archívu Českej koruny (napríklad aj text Zlatej buly sicílskej), posledné kapitoly sú z veľkej časti tvorené prepisom listím spojených textom.

Rukopisy a vydania

Kronika česká bola napísaná latinsky. Český preklad napísal sám Pulkava a zachoval sa v dvou exemplároch z 15. storočia. Je zaujímavé, že ide o pomerne nepresný preklad, Kuzmík udáva, že preklad bol dokončený iným prekladateľom. Presný novočeský preklad s komentářem vyšel až roku 1987.

K najvýznamnejším zachovaným rukopisom kroniky patria rukopis pulawský zo 14.storočia, ktorý je v kapitulskej knižnici v Krakove, dalej parížsky rukopis, rukopis augustiniánského kláštora v Brne, zlomok Múzejnej knižnice v Prahe zo 14. storočia a iné. V mestskej knižnici vo Vratislavi sa zachoval nemecký preklad tejto kroniky. Prvé Menckenovo vydanie je z roku 1617, druhé je od J.P. Ludewiga z roku 1737, tretie od G. Dobnera z roku 1774, štvrté vydanie od J. Emlera vo Fontes rerum Bohemicarum zväzok V. (1893, s. 1-326) okrem dalších. Rukopisný staročeský preklad uverejnil F.F. Procházka roku 1786.

Kronika a Veľká Morava

Kronika zmieňuje viacero udalostí týkajúcich sa Veľkej Moravy.

„	Léta Páně 894, za časů císaře Arnulfa, bylo kníže Bořivoj se svou manželkou, blahoslavenou Ludmilou, na hradě velehradském pokřtěn blahoslaveným Metodějem, arcibiskupem moravským, na popud moravského krále Svätopluka.	“
– Metod umrel roku 885, krst musel vykonať iný kňaz.

„	Tomuto moravskému králi byl v oněch dobách český kníže podřízen. Témuž králi také podléhaly země, totiž Polsko a Rusko, a hlavou království moravského byl hrad Velehrad. Stalo se pak téhož roku, že král Svatopluk neprávem pozvedl zbraň proti svému pánu a kmotru císaři Arnulfovi. Proto tento císař, jeho pán a kmotr, s celým Německem na straně jedné a Huny neboli Uhry na druhé shromáždil proti němu vojsko. Král Svatopluk však, vida, že nemůže císaři odporovat, tajně zmizel na poli uprostřed svého vojska, odvedl tajně koně a utekl odtud. I přišel na nějaké místo na vrcholu jakési hory, zvané Zobor, na kterémžto místě tehdy žili tři poustevníci. Potom král Svatopluk, aby zůstal ne-poznán, zabil svého koně a meč ukryl do země a přistoupil neznámý ke zmíněným poustevníkům. Ti ho přijali za dru-ha a ostříhali jako spolupoustevníka; a tak přijal stav poustevnický. I zůstal tam s nimi, dokud nepocítil, že mu hrozí nebezpečí a hodina smrti. Tehdy řečený král nejprve zjevil oněm poustevníkům, kdo je, a potom hned vypustil ducha.	“
– Smrť Svätoplukova

„	Tomuto moravskému králi byl v oněch dobách český kníže podřízen. Témuž králi také podléhaly země, totiž Polsko a Rusko, a hlavou království moravského byl hrad Velehrad. Stalo se pak téhož roku, že král Svatopluk neprávem pozvedl zbraň proti svému pánu a kmotru císaři Arnulfovi. Proto tento císař, jeho pán a kmotr, s celým Německem na straně jedné a Huny neboli Uhry na druhé shromáždil proti němu vojsko. Král Svatopluk však, vida, že nemůže císaři odporovat, tajně zmizel na poli uprostřed svého vojska, odvedl tajně koně a utekl odtud. I přišel na nějaké místo na vrcholu jakési hory, zvané Zobor, na kterémžto místě tehdy žili tři poustevníci. Potom král Svatopluk, aby zůstal ne-poznán, zabil svého koně a meč ukryl do země a přistoupil neznámý ke zmíněným poustevníkům. Ti ho přijali za dru-ha a ostříhali jako spolupoustevníka; a tak přijal stav poustevnický. I zůstal tam s nimi, dokud nepocítil, že mu hrozí nebezpečí a hodina smrti. Tehdy řečený král nejprve zjevil oněm poustevníkům, kdo je, a potom hned vypustil ducha.	“
– Smrť Svätoplukova. Reálne Svätopluk vo vojne roku 892 zvíťazil.

„	Jeho (Svätoplukov) syn, který vládl v království po něm, totiž chtěl jednoho svátečního dne lovit u hradu Velehradu v lese který se nazývá Křečin. Oznámil arcibiskupovi, svatému Metoději, aby na něho počkal se slavnou mší, dokud se nevrátí. Blahoslavený arcibiskup čekal až do poledne. A protože se bál, aby nezanedbal služby boží, sloužil mši a na krále již nečekal. Když však král přišel z lovu a slyšel, že arcibiskup slouží mši a již posvětil tělo Páně, pohoršen vešel do kostela se psy a lovci a tropil velký hluk a hřmot loveckými trubkami a štěkotem psů. Takto přišel až k oltáři, vysmál se arcibiskupovi, svatému Metoději, a odešel z kostela. Pro toto pohrdání a rouhání arcibiskup po skončení mše exkomunikoval řečeného krále a uložil interdikt a církevní klatbu po celém království moravském.	“
– Údajná exkomunikácia Svätoplukovho syna. Nie je jasný prameň, odkiaľ Pulkava čerpal.

„	Onen blahoslavený Cyril také kdysi, vida zatvrzelost a nevěřícnost Moravanů a Slovanú, žádal od papeže, aby ráčil povolit a připustit, aby mše a ostatní služby boží mohly být slouženy ve slovanském jazyce. Nevěřil totiž, že by je, jinak mohl utvrdit ve víře. Papež považoval takovou prosbu za žert, a když o tom jednal a uvažoval v radě kardinalu a mnoha biskupů, náhle zazněl hlas z nebe a pravil: „Ať vše, co dýchá, chválí Hospodina a všechen jazyk ho vyznává". Tehdy papež, vyslechnuv tento zázrak, ustanovil na věčné časy, že se mše i jiné služby boží mohou sloužit ve slovanském jazyce." A tak v arcibiskupstvích a provinciích splitské, dubrovnické a zadarské i ve všech jejich sufragánnich, i v mnoha jiných biskupstvích slouží jak biskupové, tak kněží mše i ostatní bohoslužby až dodnes slovansky.	“
– Slovanská liturgia. Kronika obsahuje aj ďalšie úryvky z Konštantínovho a Metodovho života.

Oficiálna kronika Karlovho dvora zdôrazňuje náväznosť Českého kráľovstva na Veľkú Moravu a nárok českých kniežat na kráľovskú korunu od Svätopluka:

„	Když byl zmíněný král, syn řečeného zesnulého moravského krále Svatopluka, exkomunikován svrchu řečeným arcibiskupem, svatým Metodějem, jak bylo předesláno, žil krátký čas a ztratil své království moravské, které tak zaniklo. Neboť je zčásti Uhři, zčásti východní Němci neboli Rakušané, a zčásti Poláci po částech rozchvátili a silnou mocí mezi sebou rozdělili. Tak bylo království moravské úpině zničeno, zbaveno obyvatel, roztrháno a rozděleno a hrad velehradský se do základů zřítil. Potom král, království i arcibiskupství moravské úplně zašly a přestaly nadále existovat. Toto království moravské bylo však později po stodevadesáti dvou letech, totiž léta Páně 1086, se souhlasem říšských knížat obnoveno Jindřichem, císařem toho jména třetím, a přeneseno na Čechy. Neboť týž císař povýšil českého knížete Vratislava na krále a Čechy ustanovil královstvím, učiniv z moravského království markrabství, a toto markrabství s knížectvími a zeměmi, totiž Polskem, Ruskem a mnoha jinými vévodstvími a zeměmi, které dříve, za časů posledního moravského krále Svatopluka patřily ke království moravskému, podřídil království a koruně české, jak je toto obnovení a přenesení věrněji vylíčeno v následujícím vyprávění, totiž v kapitole o životě a vládě prvního českého krále Vratislava.	“
–

Udalosti sa detailne venuje aj kapitola „O obnovení kdysi upostošeného království moravského a o tom jak ho císař Jindřich přenesl do Čech a českého knížetě Vratislava proto povýšil na krále.“

Kronika a Uhorsko

Kronika obsahuje početné záznamy týkajúce sa Uhorska.

• krst uhorského kráľa Štefana

„	A tak svatý Vojtěch přišel do Uher a pokřtil jejich prvního krále, svatého Štěpána. Tento svatý Štěpán po smrti svatého Vojtěcha postavil a zbudoval metropolitní kostel ostrihomský k poctě svatého Vojtěcha, a tak obrátil (Vojtěch) na víru celou Panonii a Polsko ...	“
–

• Břetislavov vpád do Uhorska až po Ostrihom roku 1037
• Roku 1056 dal uhorský kráľ Ondrej I. kniežaťu Vratislavovi za manželku svoju dcéru Adleitu
• Roku 1057 umrela Judita, čo sa vydala za uhorského kráľa Petra.
• Rok 1108: vpád českého kniežaťa Svatopluka do Uhorska, odvetný vpád uhorského kráľa Kolomana na Moravu, opakovaný vpád Svatopluka k Nitre
• Bitka na Luckom poli roku 1116
• Pomoc kniežaťa Soběslava uhorskému kráľovi Belovi II. v boji s Borisom Kolomanovičom v rokoch 1132 – 1133, stretnutie Soběslava s Belom a potvrdenie mieru roku 1137
• Intervencia českých vojsk v Uhorsku v roku 1162 (v kronike vročené k roku 1164) v dynastickom spore Arpádovcov medzi kráľom Štefanom III. na jednej strane a jeho strýkom protikráľom Štefanom IV., ktorý sa opieral o svojho švagra byzantského cisára Manuela Komnéna
• Rok 1177: Gejza, brat uhorského kráľa Bela III., utiekol do Čiech, bol tam uväznený a vrátený do Uhorska
• Smrť kráľovnej Konštancie Uhorskej, manželky kráľa Přemysla Otakara I., ktorú kronika chválorečí okrem iného za založenie Trnavy a hradu Červený Kameň.
• Opis vpádu Mongolov roku 1241
• Vpád uhorských vojsk a Kumánov pod vedením uhorského kráľa Bela IV. na Moravu v rokoch 1252 a 1253
• Bitka pri Kressenbrune medzi českým kráľom Přemyslom Otakarom II. a uhorským kráľom Belom IV. roku 1260
• Svadba českého kráľa Přemysla Otakara II. v Bratislave
• Bitka pri Rábe medzi českým kráľom Přemyslom Otakarom II. a uhorským kráľom Štefanom V. roku 1271
• Bitka na Moravskom poli
• Václav III. uhorským kráľom
• Český kráľ Václav II. berie syna Václava III. z Uhorska

Externé odkazy

• Zoznam diel v Súbornom katalógu ČR, ktorých autorom alebo témou je Přibík Pulkava z Radenína
• Přibíka z Radenína, řečeného Pulkava, „Kronika česká“, na stránkach Moravia Magna

Zdroj

Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Přibík Pulkava z Radenína na českej Wikipédii.